Nesnesitelná sériovost zapovězená při tvoření megalitických struktur

Na planetě Zemi neexistují sériově shodné megalitické struktury. A v žádné megalitické struktuře nejsou sériově stejné stavební bloky. Konkrétně tento „chrám“ byl pravděpodobně stejně jako Osirion postaven v civilizační epoše VI. geografického pólu a patří ke třem nejstarším dosud odkrytým stavbám na území Egypta.

Svah hory pokrytý množstvím vyhloubených řadových hrobek jako sériových řadových domků? Nikoliv. Každá „hrobka“ má neskutečně unikátní dekor vstupního portálu a jiné vnitřní, ačkoliv jednoduché uspořádání. Ostatně skutečným účelem těchto naprosto megaliticky precizních komor ve skalním masivu si nemůžeme být jisti.

Naposledy upraveno: 20. 1. 2025.

Hypotéza s odléváním megalitických bloků se v Bolívii ocitla pod těžkou palbou

Jedna z nejzvláštnějších megalitických lokalit – Puma Punku v Bolívii je adresátem mnoha hypotéz. Kdo byl stavitelem, kdy vznikla, jaký byl účel stavby a jakým způsobem byla vytvořena. Protože jsou stavební dílce natolik zvláštní a některé natolik masivní a nikde v okolí nelze nalézt zdrojový lom použité horniny, vznikla rozšířená hypotéza výroby dílců jakýmsi odléváním či lisováním geopolymerního betonu.

Nyní je však zdokumentován dřívější nález jednoho z evidentně totožných dílců na vrcholu pětikilometrové sopky vzdálené vzdušnou čarou 55 km. Tím se opět vracíme ke klasické hypotéze postupu stavby. Na místě lomu jsou z horniny vyříznuty bloky, možná už zde s přesností desetin milimetru, tak jak budou zapadat do kompletní stavební struktury. Poté budou přepraveny na určené stanoviště, tam sestaveny a na kompletní hotové stavbě bude jedním nebo několika průchody megalitického zařízení do slícovaných bloků vyhloubena často bohatě dekorovaná lícová fasáda.

O tom co proces stavby takovým způsoben předpokládal uvažujeme v tématu Technologie.

„Průzkum neznámého megalitu s překvapivými stopami zpracování v andezitovém lomu na bloky Tiwanaku a Puma Punku na vrcholu sopky Cerro Capia u jezera Titicaca. Techniky zpracování kamene starověkých civilizací. Teorie geopolymerního betonu se nepotvrdila.“

Lokalita Puma Punku s několika málo zbytky z původně velmi rozsáhlého megalitického komplexu z výšky.

„Unikátní mezi starověkými megalitickými lokalitami, dvojice Tiahuanaco a Puma Punku, která se nacházejí vysoko na bolivijském Altiplanu, představují trvalou záhadu pro dějiny lidských civilizací. Skutečné stáří těchto ruin bylo vždy kontroverzním tématem a muž zodpovědný za 50 let zdejších primárních vykopávek a výzkumů, profesor Arthur Posnansky, použil multidisciplinární přístup k závěru, že vznikly před více než 10 000 lety. Není překvapením, že toto datum je mainstreamovou archeologií odmítáno – ale jak moc je toto odmítnutí platné? A jaké důkazy stojí za tímto tvrzením?“

„Toto video, které vznikalo několik let, zkoumá tvrzení o stáří těchto záhadných lokalit a snaží se zjistit, zda Tiahuanaco bylo, jak to nazval Posnansky, „kolébkou amerického člověka“.“

3D extraktor hmoty (3D mass extracting device)

Postupujme stejně jako institucionální historická věda. Nevíme na co se díváme a kým a čím to bylo vytvořeno, ale pokud to kategorizujeme, jako bychom si objekt osvojili a zařadili do našeho chápání světa. Neznáme podobu a princip fungování technologie, ale výsledný efekt vidíme v mnoha provedeních.

Zatím námi blíže neurčený 3D extraktor hmoty – s technologií pravděpodobně využívající hluboké fyzikální zákony – používaly megalitické civilizace na lícové straně stavebních bloků na vytvarování ornamentů a basreliéfů. V lokálním provedení antickém, indickém, kambodžském. A také pro hloubení členitých chrámových komplexů v monolitickém masivu horniny.

Hmota jednoznačně nebyla odstraňována v přímé dráze, ale i zpoza horní vrstvy bloku materiálu. V naší civilizaci používaný 3D tisk spočívá v přidávání vrstev materiálu na sebe. Hypotetický 3D extraktor naopak evidentně odebíral hmotu horniny – a to navíc po nepřímé dráze. Přemisťoval své ohnisko odstranění hmoty do strany a do hloubky bez narušení materiálu blíže povrchu. Kromě výsledných tvarů nezanechal po sobě žádnou stopu nástroje.

Antické Středomoří – země kamenných krajek

Propojky v 3D antickém ornamentu na bloku mramoru jsou pozůstatkem technologického procesu výroby.

Umocnění dojmu provzdušnění a odlehčení masivních bloků dosáhli Antičtí tvůrci vytvořením rostlinného ornamentu pomocí odvrtaných otvorů vedle sebe a poté hlubokým odstraněním hmoty horniny zpoza takto vzniklých kamenných krajek.

Indie – země basreliéfů a soustružených sloupů

Je dobré si uvědomit, že pro efekt vystupujícího 3D ornamentu musel být z celého sloupu v indickém chrámu odebrán objem hmoty a jakákoliv chyba by znehodnotila celý sloup.

Duté miniaturní lebky uvnitř indického chrámu zdobící korunu sochy boha. Komentovat to lze jedině ve smyslu zmíněné technologie.

Kambodža – země pyramid, basreliéfů a Nagů

Nádherný basreliéf (údajně z 11. století) nacházející se v kambodžském muzeu komentuje Taťána velmi zajímavě: „Klenotnicky přesné zpracování lístečků a prasátek a tančícího boha možná svědčí o tom, že výrobní nástroj a vyškolení lidé zůstali, zatímco bohové odletěli.

Nelze nalézt jedinou stopu na kambodžském basreliéfu, kterou by zanechal nějaký nástroj, a i ta nejdrobnější část ornamentu je dokonale hladká.

Indické chrámy vyhloubené v monoblokovém horninovém masivu

200 000 t odstraněné vysoce tvrdé bazaltové horniny neuvěřitelně sofistikovaným způsobem. Kailasa Temple, Ellora v Indii.

Upraveno 17. 2. 2025.

Polygonální stěny v lesích Anatolie

Lokalita a určení: Borové lesy u Marmaris. Historický region Kárie.

Význam staveb: Opěrné zdi umělých plošin.

Průzkum: Maksim Gaubec a Anton.

Část 1
Část 2
Část 3

.
Aktualizováno 12. 10. 2024.

Megalitické dědictví Homo Mentiri alias Sapiens. Aneb proč je celoplanetární populace primátů psychicky vyšinutá

Rozvinutá civilizace předpokládá vyspělou společnost disponující pokročilými technologiemi

Tato hypotéza nemá za cíl napadat či rozporovat existující ideologie, náboženství a filozofie. Sleduje jen jiný, co nejméně předpojatý pohled na pravděpodobně identický fenomén, který se po celou historii šesti tisíc let samostatných lidských civilizací vzpírá systematickému popisu.


EvD: „Lidský druh si dodnes myslí, že jsme jedineční, že jsme ve vesmíru něco jedinečného.
Musíme se poučit. Musíme se stát pokornými. Nejsme nic jedinečného.
Obecně řečeno, na této planetě jsou dva druhy lidí.
Jedním z nich jsou pobožní lidé. Je jedno, o jaký druh náboženství jde.
Druhým typem jsou vědečtí lidé.
Pobožní lidé věří, že nás stvořil Bůh a že nás stvořil k obrazu svému.
Vědečtí lidé tvrdí, že za tím vším je evoluce.
Ale v obou případech jsme vrcholem stvoření.
Když se podíváte na náboženské odpovědi, Bůh nás stvořil jako své vrcholné dílo.
Nebo podle vědy jsme vrcholem evoluce.
V obou případech se považujeme za ty nejlepší a nejvýše postavené.
Musíme z toho piedestalu sestoupit. Nejsme nejlepší.
Ve vesmíru jsme nicotní. Existují tisíce a tisíce inteligentních forem života a my se s nimi musíme naučit komunikovat, spojit se s nimi a pochopit, že vesmír je nekonečný, že se v něm musíme rozprostřít, že musíme vyvinout nové technologie a sestrojit nové vesmírné lodě pro komunikaci ve vesmíru.
To všechno je součástí obrovské hry, která trvá už miliony let a jíž jsme součástí.“


Lež jako přirozenost našeho současného druhu? Člověk rádoby rozumný, ale především prolhaný (Mentiri)?!

Pythagoras kdysi pronesl velmi pronikavá slova: „Lidstvo ohrožují tři pohromy: materialismus vědců, nevědomost kněží a nedostatek kázně v demokracii.“. Jak vidíte, antický vědec prakticky předpověděl naši současnou realitu. Tři slepé uličky – tři pohromy … Věda se stala velmi pokřiveným měřítkem postoje k Pravdě a Morálce. A v moderní civilizaci zavládla moc intelektuální lži.


Nejnovější archeologický výzkum zřejmě objevil stopy promyšlené činnosti hominidů datované do doby před 2 miliony let. V Rumunsku. Byl už v této velmi dávné době Homo Erectus rozšířen na více lokalitách planety?

Badatel Lucas z Brazílie v tomto pokračování vysvětluje referenční rámec svého výzkumu v oblasti mytologií: Především křesťanské bible a sumerských zápisů, které jí předcházeli. Pro lidstvo byli tisíce let ztracené a zapomenuté a až v 19. století se opět objevili jako součást historie „naší“ planety.

Billy Carson kromě jiného nově překládá sumerské tabulky a upřesňuje smysl jejich textů a výklad mýtů. Tohle je jeho teze o přetvoření hominida v člověka. Týká se to však až člověka našeho anatomicky moderního typu nebo snad některé starší verze primáta? Podle našeho portálu mohla první modifikace primátů probíhat už v dávné minulosti řádu milionů let.


  • sugestibilita, manipulovatelnost a kolektivní ovladatelnost
  • nekritické podřizování se nezpochybnitelné autoritě (bohu, vládci, vůdci), byť jeho požadavky mohou být v příkrém rozporu s doposud uznávanými zvyklostmi, poznatky, logikou, pravidly i praxí nebo vyznávaným morálním pojetím
  • strach z trestu jak za osobní odpor vůči požadavkům autority, tak za kolektivní vinu zapříčiněnou jinak uvažujícími jedinci a z toho plynoucí automatické potlačování odchylek od většinově přijatého narativu
  • bažení po odměně a neohraničeném vlastnictví, touha po moci ovládat druhé
  • nutkání k činnosti (může být však přínosem)
  • emoční agrese a zabijácký instinkt predátora – chování plynoucí z přetrvávající zvířecí podstaty člověka (primáta)
  • sociopatie (daná odlišnou fyziologickou a mentální podstatou určitého procenta populace?)
Co naši stvořitelé možná neočekávali – a možná obdivovali to, čím sami nedisponovali
  • zvídavost a tvořivost
  • schopnost konstruktivní synergické spolupráce mnoha jedinců různých nadání a dovedností
  • schopnost empatie
  • oddanost idejím (může být však obousečné), přátelům i za cenu svého života

Aktualizováno 6. 2. 2025.

Nová související témata

Polygonální megalitika náhorní plošiny integrovaná do skalního podloží

Nic nechápajíc člověk přelétá zrakem tyto megalitické stavební struktury a není ani schopen zformulovat otázky.

První část výstupu na nepřístupnou horu s megalitickou plošinou. Náš portál obzvláště zaujal uměle zformovaný skalní podklad seříznutý do roviny jedním hladkým řezem.

Na vrcholu seříznuté skalní stěny je nad propastí vybudována dvouplášťová polygonální zeď o celkové tloušťce dva metry. Obhlídka pokračuje.

Dvoučlenná výprava překračuje vnější obvodovou zeď a proniká do vnitřního prostoru náhorní plošiny, kde nachází další polygonální zdi a zřejmě rozvaliny nějaké stavby nezjistitelného určení.

Aktualizováno 4. 6. 2024.

….

ARCHITECTON