Vstupní část je důležitá především pro čtenáře, kteří v zásadě chápou funkčnost fyzikálního popisu našeho vesmíru a považují ho za postačující pro náš život. Proto nevidí důvod pro jeho zpochybňování a usmívají se nad hypotézami přisuzující našemu Universu rozšířené vlastnosti, umožňující uskutečnit něco principiálně se vymykající většinovému narativu.
Úvodní jednoduchý kvíz není testem znalostí, ale ukázkou výsledného pochopení naší reality po absolvování vzdělání jakéhokoliv stupně.
Nejdříve si definujme dva fenomény: vlnění a elektromagnetické záření.
Vlněním se přenáší energie, základní rozdělení je na vlnění příčné (v pevných látkách), podélné (v plynech) a specifické stojaté a samozřejmě jejich kombinace.
Elektromagnetické záření se šíří vlněním příčným postupným (na rozdíl od zvuku, který se šíří ve vzduchu vlněním postupným podélným). Jen malou část spektra záření jsme schopni vnímat jako viditelné světlo. Obecně se liší vlnovou délkou od nejkratší u gama záření po dlouhou u záření infračerveného.
Otázka se týká šíření a přenosu tepla.
Teplo se šíří třemi způsoby: vedením a prouděním – tedy přenosem pomocí prostředí (třeba prouděním vzduchu) a posledním – sáláním. Bude-li vážení čtenáři toto šíření tepla sáláním fungovat také ve vesmíru – vakuu, přes zcela prázdný prostor?
Odpovězte si prosím vážení poctivě, připravte si zdůvodnění a třeba vztyčte prst pro odpověď Ne (nebude) na levé ruce, a pro Ano (bude) na pravé ruce.
Odpovědi
Ne: Přenos tepla sáláním nefunguje, protože zde není žádné prostředí pro přenos – není poučeným pohledem správná odpověď. Protože sálání je přenos zářením – infračerveným vlněním a to funguje i ve vakuu.
Ano: Přenos tepla funguje, protože elektromagnetické záření – zde infračervené vlnění se šíří i vakuem (vesmírem) – je poučeným pohledem správná odpověď.
Ale, hlodá zde jeden červík pochybnosti, skrytý i v první odpovědi – JAK. Vždyť šíření vlněním je možné podle jakékoliv racionální úvahy jen v nějakém nosném prostředí ….! Komu ze čtenářů se ještě ve tváři nezračí naprostá zmatenost?
Moderní fyzika nutné prostředí – Podstatu, Substanci či dříve Éter odstranila z matematických abstrakcí před 100 lety jako nepotřebný. Nikoliv, nepopřela ho, ale tváří se, že se bez něj zcela obejde. Jenže gravitace bez Éteru nedává žádný fyzikální smysl a její podstatu se tak nedaří objasnit dodnes! Stejně tak dodnes neumí objasnit co je to obecně energie a elektřina.
Éter se objevuje v mytologii Antické civilizace, a to samo o sobě mu pro megalitické badatele přisuzuje zásadní důležitost.
Po mnoha výzkumech a experimentech byla moderní fyzika nucena zavést nové hypotetické jevy:
Izolované inerciální referenční systémy, temnou hmotu, temnou energii, (elektro)magnetismus a pole cestující bez jakéhokoliv nositele, kvantová pole, Higgsovo pole a boson, kvarky, fotony, gluony, leptony, bosony, fluktuaci vakua. Nekonečné množství prostorů a rozměrů existujících pouze v abstrakci matematiky a jejích rovnic.
A nakonec dospěla k tomu, že ve vesmíru neexistuje nic takového, jako prázdný prostor – vakuum a uvedenými jevy ho zaplnila (místo éteru). Je to dostatečný popis a vysvětlení struktury vesmíru, nebo při svém principu neurčitosti se to jeví pouhou iracionální magií, jak to vidí portál GP?
Takže, jestli někomu něco není jasné, potom vítejte v našem Universu s jeho netušenými možnostmi, jaké při určité hloubce poznání nabídne.
Zatím však i po 100 letech moderní fyziky sotva plujeme po povrchu jevů.
Více také viz Inkvizice „VĚDY“.
Stav hypotéz z makro a mikro světa
Na základě současného stavu Kvantové teorie si zakladatel portálu GP vtipně dovolí popsat elektron takto:
- je to něco, nevíme co
- je to někde, nevíme kde
- je to někdy, nevíme kdy
Nejasné neurčitosti a mystická magie kvantové teorie
Proč atom nemá povrch ani tvar?
Kromě toho se atom skládá z 99% z prázdnoty.
Zakladatel portálu GP vytrpěl shlédnutí jednoho z posledních popisů Kvantové teorie. Myslí si, že s ní není vše špatně, ale celkově je to velký zmatek. A proto ocenil zklidňující účinek jednoho z komentářů: „Vše lze vyjádřit jednodušeji: částice a obecně partikularita čehokoli jako taková neexistuje. Existuje pouze celé médium, pole, éter – libovolný název. A aspekty či vlastnosti tohoto celku, které mylně považujeme za partikularitu. Nejenže neexistují atomy, ale neexistují ani samostatné cihly, z nichž je postaven dům, protože dům je jedním z projevů celku. Člověk našel spletenec jedné nitě a spekulativně v něm rozlišoval kruhy, trojúhelníky, vlnovky tvořené touto nití. Ale to všechno nejsou částečky nití, to všechno je jedna a tatáž nit! A toto klubko je samozřejmě celý vesmír.“
Kvantová teorie získala obrovskou popularitu (bohužel) až módnost. Kdo nekvantuje, jakoby nebyl. Nemělo by se však do ní vnášet to, co v ní v žádném případě není. Ano, mluvíme o efektu pozorovatele, který je obvykle vysvětlován zcela mylně. Kolaps vlnové funkce nepotřebuje žádného pozorovatele.
Dvouštěrbinový experiment vypadá o dost jinak, než takřka všichni popularizátořii vědy vysvětlují a tím principiálně zkreslují podstatu jevů.
Poprvé informovanému posluchači se tak objasňuje, že realita se neřídí dohodnutými modely.
Zdá se,, že světlo není ani jen vlnou, ale ani jen částicí (fotonem) a velmi podobně elektron není jen částicí, ale také (ani jen) vlnou!
Italský fyzik Marco Biagini ukazuje na úspěšnost kvantové teorie, její nenahraditelnost v rozvoji elektronických technologií posledních desítek let.
V kolapsu vlnové funkce však podle něj nemůže hrát roli pozorovatel, který je vnitřní součástí systému. To považuje za zneplatnění základního předpokladu rovnic kvantové fyziky. Iniciátor kolapsu musí být podle něho vně tohoto systému (Stvořitel, Inteligentní designér, Architecton).
Teorie relativity je založena na chybné filozofické úvaze
Čas považuje portál GP za sekundární odvozenou veličinu a nikoliv samostatný rozměr a proto v rámci této úvahy vidí Teorii relativity jako zajímavou matematickou abstrakci, která však nemá obraz v realitě.
Filosofická úvaha na níž je uvedená Teorie relativity vystavěna je principiálně chybná. Definici času můžeme zpřesnit jako míru „změny v prostoru“. Beze změn nemá tedy čas jako pouhá míra žádný smysl. Čas samotný neexistuje.
Vybudování teorie na idealistické, avšak ve skutečnosti neexistující veličině zavedlo fyziku na 150 let do slepé uličky,
Kanál „Dialect“ přistupuje na pojetí času jako veličiny, ale ukazuje se, že její absolutní hodnota samozřejmě neexistuje ani v podobě dráhy světelného paprsku a jakékoliv odvozování v rámci teorie relativity pak nutně nedává žádný smysl.
Autor kanálu konstatuje: Myšlenka vesmíru jako fyzické „věci“ – obrovského stroje nebo místa plného objektů – je již dávno pryč. Zůstalo nám pouze systém vztahů. Vrstvená síť interakcí, korelací a výsledků. Žádné objekty, pouze struktury. Žádná časová osa, pouze tok informací. Žádné definitivní stavy, pouze pravděpodobnosti, které se hroutí do okamžiků.
To nás vede k podivné, ale nezbytné otázce:
Pokud je vesmír jen strukturou – jen syntaxí – kde je pak smysl?
Protože to je to, co jsme se celou dobu snažili najít, že? Nejen vzorce. Nejen formule. Ale něco, co je za tím. Něco v tom. Poselství. Příčina. Důvod, proč je vše tak, jak je. Něco, na co bychom mohli ukázat a říct: „Tady – o tom to celé je.“
Pokud má někdo stále ještě problém vymanit se ze současného zacykleného narativu přemýšlení o času, možná mu pomůže jakési poodstoupení záměrně do jiné nesouvisející roviny. Uvědomit si skutečný význam času odpovědí na otázku. Je čas příčinou změn nebo je čas příčinou vůbec jakékoliv změny?
Uvažovat o Universu nepředpojatě z pozice naší „částicově hmotné“ úrovně je velmi obtížné. Zatím také nebudeme zvažovat model čisté „Simulace“.
Spojité Universum.
Tento model momentálně zastává portál GP. Tohle by mohl být jeden z modelů, blízkých našemu fyzikálnímu vnímání, ale možná je realita zakódována v naprosto jiných rovinách uvažování (2D holografická např., – to rozvedeme na jiném místě)..
Universum je tou samotnou Substancí, Podstatou, Éterem. V Universu „zaznělo slovo“ ( Informace) a touto Substancí se rozeběhlo vlnění. Vlny zrodily tok energie v souřadnicích (prostoru) a šířily se rychlostí jež dala vzniknout dalšímu parametru – času jako popisu (měřítka) pohybu (změny).
Naše těla a vědomí, veškerý Vesmír – jsou součástí Podstaty (či Éteru) a jenom její (jeho) formou
Interference vln a cirkulace energie v prstencových (toroidních) smyčkách (polích) všech možných rozměrů následně způsobily koncentraci Podstaty (Éteru) do několika agregací – méně či více stlačených forem.
Agregace inaktivního Éteru existuje za teploty absolutní nuly.
Agregace lehce stlačeného Éteru vytváří hmotnou plazmu a plyny, a posléze kapaliny.
Éter v extrémně stlačené agregaci vytváří strukturu pevné hmoty.
A Vědomí (uchovávání a předávání informací)? Je nejspíše vlastností Substance (Éteru) a snad se nachází v podobných agregacích od rozptýlené formy až po vysoce koncentrovanou, jako součást živých entit.
Jedna z verzí pojetí popisuje Vědomí jako další skupenství hmoty, tedy mohli bychom asi říci jako součást agregací Éteru. A aktivně by ho mohla používat taková struktura, která je díky své organizovanosti schopná s tímto Vědomím se vzájemně ovlivňovat.
Jediná stabilní forma, která uzavírá proudění éteru a udržuje jeho energii a rychlost je toroidní vír. Rozměru od mikro po makro.
Bez Éteru je to těžké, něco někde pořád chybí
Éter nebyl popřený, ale byl označen jako údajně nepotřebný.
Hledá se fyzikální model, ve kterém by tvar pyramid dával praktický význam a využití
Zde předložený nový model vesmíru „Fyziky elementárních událostí“ je předpokládán spojitý, iniciovaný nikoliv částicemi, ale elementárními událostmi.
Fyzika modelu používá dvourozměrnou komutativní algebru nad reálnými čísly s dvojnými (ne komplexními) čísly, kde i2 = +1.
Ve čtyřrozměrné geometrii časoprostoru předpokládají autoři existenci hyperbolických polí nám neznámého druhu s přenosem elementárních událostí miliardkrát rychleji než světlo.
Fyzikální model má jiné představy (možná ale nejsou principiálně v rozporu) než uvedené výše na portálu GP, včetně Pavlovova pojetí času. Zda jdou autoři pod zastřešujícím vedením Pavlova po správné cestě se ukáže, dosáhnou-li prakticky realizovatelných výsledků. Čtyřdimenzionální geometrie kde se objevují pyramidální struktury vypadá velmi slibně. Bohužel tímto směrem se až na velmi úzký okruh badatelů nikdo ze světové vědecké obce neubírá.
Klíč k pochopení tajemství pyramid a nejstarší historie – geometrie Pavlova a Skljarova.
Pyramidy jsou nejspíše megalitickým komplexem astrofyzikálních zařízení, sestrojených podle principů geometrie Universa.
Technologie založené na megalitické fyzice byly nejspíše používané také při formování hornin: Formování horniny.
Stránka publikována 10. 5. 2025. Upravena 29. 11. 2025.