Veškerá díla megalitických civilizací jsou všechno jiné než sériové produkty. Od tisícitunových bloků staveb po drobné rostlinné ornamenty fasád stavebních konstrukcí. Někde uprostřed stojí 3D sochařské portréty, basreliéfy personifikovaných bytostí.
Naše humanoidní civilizace naproti tomu, zvláště s pomocí relativně pokročilé technologie, pořádá doslova orgie sériovosti ve všech druzích produktů, včetně uměleckých děl, kde na jeden originál pak připadají myriády sériových reprodukcí.
Přestože megalitické struktury můžeme zařadit typově (a jejich pravý smysl neznáme včetně Antických chrámů, divadel, amfiteátrů, ….), každý jeden kus je naprosto originální. Příklady? Bloky polygonálního zdiva, sochy s individuálními rysy obličejů a v podstatě vše, včetně výše uvedeného.
Možná tento rys megalitických civilizací čeká na objevitele, který k němu přiřadí nějaký matematický princip (náš portál napadají fraktály?) související se skutečnou podstatou „našeho“ (jsme tu jen chvíli, a na chvíli …. ?!) Universa.
Na planetě Zemi neexistují sériově shodné megalitické celky. A v žádné megalitické struktuře nejsou sériově stejné jednotlivé stavební bloky. U tohoto „chrámu“ opravujeme určení odchylky orientace od severu a který je na rozdíl od Osirionu z epochy VI. geografického pólu založen ve III. pólu před 210 až 225 tis. roky.
Svah hory pokrytý množstvím vyhloubených řadových hrobek jako sériových řadových domků? Nikoliv. Každá „hrobka“ má neskutečně unikátní dekor vstupního portálu a jiné vnitřní, ačkoliv jednoduché uspořádání. Ostatně skutečným účelem těchto naprosto megaliticky precizních komor ve skalním masivu si nemůžeme být jisti.
Ajajaj, přece jen sériová produkce v podání slavných H bloků? Brien Foerster je však záludně proměřil. Rozměrově je každý zcela jiný. A ještě něco Brien odhalil.
Tisíce a tisíce sloupků Angkor Watu. Evidentně vyrobených pokročilou technologií. Bylo by možné mezi nimi najít alespoň dva se shodnými tvary a rozměry na nich vytvarovaných prstenců? Tvůrci se v rámci jedné i sousedních balustrád zřetelně snažili vyhnout stereotypu. Lze se domnívat, že v rámci lokality se nenalézají dva stejné sloupky. Technologie to nepochybně umožňovala zajistit..
.Každému pozorovateli přírodních jevů je jasné, že je nelze definovat použitím celých čísel a navíc nejsou statické, neustále se dynamicky pozměňují v čase. Pro další úvahy budeme potřebovat komplexní čísla, pro představu Minkowského čtyřrozměrný prostor, načež badatelé z LAI (Laboratoř Alternativní Historie) definují zcela novou geometrii čtvrtých mocnin prostoru i času a hypotetické hyperbolické pole, kde je určující rychlost jiná než světla v rámci jiné interakce (a může být i vyšší). To vše potřebujeme k pochopení tvarů pyramid, jejich přímých úhlů (na rozdíl od našich technických Maxwellových obloukových) a jejich technologické funkce.
Více viz Fyzika megalitických civilizací .
Naposledy upraveno: 29. 7. 2025.