Kataklyzmata


Zrod baltského jantaru – uprostřed zuřícího kataklyzmatu

Oficiální datování vzniku jantaru se posouvá od stamiliónů let do 25 miliónů let. V roce 2015 byla v jantaru nalezena ocasní opeřená část dinosaura žijícího údajně před 99 milióny let. Nejen náš portál GP považuje tato časově velmi rozsáhlá datování za velmi nejistá. Mimochodem zvláště paradoxně pak vypadá historie lidské (nejen) civilizace, kterou se vládnoucí paradigma donedávna snažilo zmáčknout do posledních 6 tisíc let.

Datování události při uvažování Hypotézy posunu zemské kůry nemusí být tak složité a především řeší záhadu zcela jiného klimatu této lokality než toho dnešního. Při prosté zjednodušené aproximaci posunu by v této lokalitě panovalo tropické klima před cca. 2 milióny let (upřesníme – portál GP).

Rozmezí stáří jantaru je velmi rozsáhlé podle lokality nálezů na naší planetě.


Kataklyzma před 12 800 lety – trojjediná katastrofa

V tématu Astrofyzika jsme zmínili události (zaznamenané v mytologiích) vedoucí zřejmě k počátku zániku (možná už jen pozůstatků) Antické civilizace. Na jednu prvotní iniciační událost pravděpodobně navázal celý opakující se cyklus katastrof menších i větších s periodou tisíců ale i stovek let.
Byla to Potopa světa. Zánik Atlantidy (Atlantida je spíše Platónovým obrazem megalitické minulosti lidstva – viz Vyznání badatele ).

Asteroidy, komety, meteority nás neminuly a neminou.
Možná jedna událost a tři důsledky:
– ochlazení
– vyhynutí megafauny
– pokles lidské populace až o 60 %


Jak před 12 800 lety sibiřští mamuti umrzli (ve skutečnosti udusili), než se stihli naučit rusky

Takřka vše, nad čím bádá 200 let institucionální věda a neví si (nesmí) rady a na co jste se chtěli určitě zeptat, je právě v následující dvacetiminutové analýze.
Je to nejkomplexnější a nejracionálnější hypotéza jakou zakladatel portálu GP zná. Ty jiné hypotézy jsou poměrně fantaskní, včetně těch pocházejících od institucionálních vědců (megalitické badatele to nepřekvapí). Snad nejvíce úsměvná je zatvrzelost vědců umisťovat životní prostor teplomilných zvířat i rostlin do arktických lokalit jejich nynějších nálezů.

00:00 O čem je tato epizoda
01:03 Kde je hodně ostatků
02:46 Č. 1 Vlasy, ne srst
03:59 Č. 2 Sloní kůže = mamutí kůže
04:20 Č. 3 Kde je pro mamuta teplá voda
04:50 Č. 4 Problémy se solí
05:11 Č. 5 Další pozůstatky poblíž mamutů
05:42 Č. 6 Příliš chladno
06:14 Č. 7 Co k jídlu
07:04 Č. 8 HODNĚ BLÁTA
08:32 Č. 9 Rozloha
08:41 Č. 10 JEDOMY
09:21 Č. 11 Náhlé zamrznutí
09:36 Č. 12 Kov v kostech a klech
10:25 Č. 13 Pozůstatky na americkém kontinentu
11:22 Shrnutí
12:57 Skutečná příčina vyhynutí mamutů
17:32 Jak je to s klimatem?
19:00 Tání ledovců je normální jev
19:46 Závěr

„Právě našla TOTO na hřbitově z doby ledové…“
„Měl jsem jedinečnou příležitost znovu navštívit slavné naleziště „Bone Yard“ na Aljašce a společně se svou sestrou-dvojčetem Lanou vykopat starodávné kosti z doby ledové. Toto naleziště vzbudilo velkou pozornost poté, co @joerogan udělal rozhovor s Johnem Reevesem. Na této relativně malé ploše bylo nalezeno přes 300 000 kostí z doby ledové, což z něj činí místo s nejvyšší hustotou nálezů kostí z doby ledové na světě! Pokud máte rádi kosti, podívejte se na dokument „Bone Yard Alaska“ a přihlaste se k odběru, abyste viděli další moje videa!“
Pozn. GP:
Stáří 40 000 let? To se už blíží udávané hranici spolehlivost radiokarbonové metody (do 50 tis. let – proč vlastně tato hranice). Nebo 20 tis. let, a co takhle 13 tis. let?
Radiouhlíková metoda určování stáří pozůstatků organismů je založena především na předpokladu časově neproměnného toku kosmického záření.

Zmízi-li během předpokládaného globálního kataklyzmatu velká část atmosféry, tok záření dopadající na povrch planety nejspíše zesílí. Množství izotopu C14 se tak může neodhadnutelně měnit a do určení stáří vnášet velké nepřesnosti.

„Všechno to začalo podivným zápachem – Boneyard Alaska: 1. díl“
„Seznamte se s Johnem Reevesem, aljašským zlatokopem, vášnivým sběratelem kostí a mužem, který stojí za jedním z nejpozoruhodnějších objevů z doby ledové v Severní Americe. Vše začalo nezaměnitelným zápachem tajícího permafrostu. Pod Johnovým zlatým dolem se nachází obrovské množství pozoruhodně zachovalých kostí zvířat, která se po Aljašce potulovala před desítkami tisíc let; mezi nimi jsou mamuti chlupatí, pravěcí bizoni, lvi, koně, prehistorické medvědy a mnoho dalších. Některé z těchto kostí jsou výjimečně neporušené a dodnes si zachovávají vazy, kostní dřeň a další vzácné stopy měkkých tkání. Společně nabízejí pozoruhodný vhled do ztraceného světa pohřbeného pod zamrzlou půdou Aljašky. John otevírá „Boneyard“ a svou rozsáhlou soukromou sbírku týmu paleontologů, kteří hledají odpovědi ukryté v permafrostu. Co nám tyto kosti mohou prozradit o zvířatech pleistocénu a o záhadných událostech, které ukončily dobu ledovou? A proč je zde pohřbeno tolik kostí?“


Kataklyzmata v průběhu lidských civilizací nemají obraz v historických záznamech, zvláště těch evropských

„Záhady náboženství jsou často skryty za vrstvami lží a výmyslů. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak náhle antiku vystřídala temná období dějin a jak se pak jako mávnutím kouzelného proutku objevila renesance? Proč v antice všichni věřili v mnoho bohů, a s příchodem renesance najednou všichni začali věřit v jediného – jediného Boha? Jak k tomuto přechodu došlo? Co je na historii náboženství špatného? Proč tak náhle? Co se dělo v temných stoletích dějin? Kam se poděli všichni antičtí bohové?
Proč začaly náhlé nájezdy z východu a dokonce i celá stěhování národů?
Jak spolu všechny tyto události souvisejí?“

„V tomto filmu se s vámi pokusíme ještě o něco více poodhalit závoj tajemství historie, a to skrze prizma logiky. A také s využitím nesrovnalostí v oficiálních dokumentech vám předložím nezvratný důkaz toho, že prakticky celá oficiální historie není ničím jiným než autorským podvrhem.
Ve filmu uvidíte nezvratný důkaz o přepisování dávné historie lidstva.
Ve skutečnosti to bylo úplně jinak.“


Pokračování bude ….

Publikováno 12. 7. 2025, upraveno 28. 6. 2026.