Zrod baltského jantaru – uprostřed zuřícího kataklyzmatu
Oficiální datování vzniku jantaru se posouvá od stamiliónů let do 25 miliónů let. V roce 2015 byla v jantaru nalezena ocasní opeřená část dinosaura žijícího údajně před 99 milióny let. Nejen náš portál GP považuje tato časově velmi rozsáhlá datování za velmi nejistá. Mimochodem zvláště paradoxně pak vypadá historie lidské (nejen) civilizace, kterou se vládnoucí paradigma donedávna snažilo zmáčknout do posledních 6 tisíc let.
Datování události při uvažování Hypotézy posunu zemské kůry nemusí být tak složité a především řeší záhadu zcela jiného klimatu této lokality než toho dnešního. Při prosté zjednodušené aproximaci posunu by v této lokalitě panovalo tropické klima před cca. 2 milióny let (upřesníme – portál GP).
Rozmezí stáří jantaru je velmi rozsáhlé podle lokality nálezů na naší planetě.
Kataklyzma před 12 800 lety – trojjediná katastrofa
V tématu Astrofyzika jsme zmínili události (zaznamenané v mytologiích) vedoucí zřejmě k počátku zániku (možná už jen pozůstatků) Antické civilizace. Na jednu prvotní iniciační událost pravděpodobně navázal celý opakující se cyklus katastrof menších i větších s periodou tisíců ale i stovek let.
Byla to Potopa světa. Zánik Atlantidy (Atlantida je spíše Platónovým obrazem megalitické minulosti lidstva – viz Vyznání badatele ).
Asteroidy, komety, meteority nás neminuly a neminou.
Možná jedna událost a tři důsledky:
– ochlazení
– vyhynutí megafauny
– pokles lidské populace až o 60 %
Jak před 12 800 lety sibiřští mamuti umrzli (ve skutečnosti udusili), než se stihli naučit rusky
Vtipné že, leč tragické. A nejde jen o mamuty, ale o všechnu megafaunu. Než budeme pokračovat prozradíme, že jejich domovské teritorium byla Severní Amerika. Pokračování brzy …. .
Hloubka zmrzlého bahna a hlíny na severní Sibiři a také na Aljašce, obsahujícího všechnu megafaunu a kmeny stromů mírného i subtropického klimatického pásma (a také jen zmrzlé), činí až 1 km. Jedomy obsahují vysoký podíl soli a uhlíku. Proběhlá katastrofa měla dopad na 80% povrchu planety.
Výrazně teplejší klima tehdejší doby, kdy ledovce se nacházely jen na pólech, prodělalo zásadní změnu. Pravděpodobně tehdy výrazně hustší atmosféra než dnes byla masivně ochuzena jednak shořením kyslíku a za druhé únikem její značné části do kosmu.
Jaké důsledky pro pátrání po megalitických civilizacích taková katastrofa přinesla?
Byla-li na severu Evropy a Asie legendární Hyperborea, je možné, že její pozůstatky, stavby i momentální obyvatelé jsou nyní uvězněni stovky metrů hluboko v Jedomech, ve zmrzlém bahně permafrostu.
Takřka vše, nad čím bádá 200 let institucionální věda a neví si (nebo nesmí si vědět) rady a na co jste se chtěli určitě vždycky zeptat, je právě tady.
Publikováno 12. 7. 2025, upraveno 7. 11. 2025.