Katastrofy nedávných staletí postrádající oficiální vysvětlení včetně absence historických záznamů
Kataklyzmata jsou nám stále v patách, nejsou to události z dob dávno minulých, ale i ze zdánlivě nám nepříliš vzdálených.
Vycházejíce také z mnoha fyzických pozůstatků stavebních konstrukcí řada nezávislých badatelů zaměřuje svou i naši pozornost na 17. (16./17.) století a dále na 19. (kolem roku 1840).
Nálezy a vůbec okolnosti spojené s těmito obdobími jsou velmi podivné a historické záznamy se o nich nezmiňují nebo zdá se spíše neexistují.
„Hliněná potopa 19. století, řez „kulturní vrstvou“ Oleg Vereshchagin
Hliněná potopa 19. století Oděsa“
„NEJVĚTŠÍ HANBA: Fontány fungovaly, paláce neměly toalety — jsme snad „osadníci“?“
Hlína spadla z nebe, otázkou je její zdroj
Fakta zasypání stejnorodou vrstvou hlíny o hloubce čtyř metrů jsou zcela prokazatelná.
Osud místních obyvatel musel být neodvratný a krutý.
Ale tím nejvíce znepokojujícím v této věci je neexistence písemných zápisů událostí, které je musely doprovázet.
Oficiální vysvětlení „kulturními vrstvami“ nelze nazvat jinak než stupidně neuvěřitelnými, zcela nedostatečnými s mnoha mezerami.
Jak si tedy neklást nekonečné množství otázek a nesnažit se dobrat logických a racionálních vysvětlení?
„V tomto filmu (neobsahuje AI) uvidíte určitý pohled na oficiální verze zasypání prvních pater budov „kulturní vrstvou“ na příkladu Petrohradu.“
Řada badatelů tento jev vztahuje k poslední globální katastrofě, jejíž projevy řadí časově do let 1840 až 1860.
„Oceán zasypal starověká města hlínou. Nová hypotéza!“
Pozn. GP: Zajímavá hypotéza pracující s faktem růstu planet – průměru a hmotnosti, doprovázeným geofyzikálními efekty.
„Problémy soudobých dějin | Hledání odpovědí“
„Mohli jsme zapomenout na strašlivou katastrofu z poloviny 17. století, která zcela změnila geografickou, klimatickou a civilizační podobu naší planety a která s sebou přinesla hrozivé zničení a masovou smrt lidí? Zdálo by se, že ne – jak by lidstvo mohlo zapomenout na takovou událost planetárního rozsahu? Historie však ukazuje, že lidská paměť je velmi, velmi krátká, a pokud na ni navíc ti, kdo jsou u moci, cíleně působí prostřednictvím orgánů náboženského a světského vzdělávání, systémy přípravy kádrů pro státní správu a represivní instituce, pak již generace následující po očitých svědcích vypráví o událostech minulosti jako o jakési legendě, jako o události, která buď byla, nebo nebyla, ale „tak mi to vyprávěli otec a matka“! A co teprve vnuci a pravnuci – ti o tragédii, kterou prožili jejich předkové, nemusí vědět vůbec nic. A co když lidé, kteří se nacházeli v epicentru ničivé přírodní katastrofy, všichni zahynuli a naživu zůstali pouze ti jejich současníci, kteří žili tisíce kilometrů od těchto nešťastných míst a viděli pouze dozvuky velké pohromy v podobě hurikánů, přívalových dešťů a ne příliš silných zemětřesení? Žádní očití svědci – žádná událost, takové je pravidlo předdigitální éry. Existuje pouze ústní či písemná tradice: buď obestřená mýty, nebo mizející v paměti generací.
V posledních desetiletích si však stále více lidí – od vědců až po obyčejné úředníky – začíná uvědomovat, že oficiální vysokoškolská historie nemá odpovědi na velmi důležité otázky, jejichž počet již dávno překročil kritickou hranici! A někteří z těchto přemýšlivých lidí začínají hledat odpovědi sami. Právě tak vznikl fenomén tzv. „alternativní historie“, kterou se vysokoškolští profesoři zatím snaží přehlížet. Možná zbytečně… Redakce kanálu není připravena poskytnout odborné hodnocení tohoto jevu, je však připravena o něm hovořit s jedním z jeho představitelů.
Představujeme vám první úvodní pořad ze série „Katastrofa 17. století“. Hostem studia bude Roman Ivanov – absolvent Gorkovského lékařského institutu pojmenovaného po M. S. Kirovovi (dnes Přívolžská výzkumná lékařská univerzita), v letech 1996 až 2021 zaměstnanec a vrcholový manažer globálních pojišťovacích a finančních společností. Vedl pobočky a projekty v Bejrútu (Libanon), Káhiře (Egypt), Dubaji (SAE), Bukurešti (Rumunsko), Londýně (Velká Británie), St. Gallenu (Švýcarsko), Georgetownu (Malajsie) a Singapuru. Po návratu do Ruska v roce 2021 se začal věnovat výzkumné činnosti.“
Pokračování bude ….
Publikováno 21. 8. 2025, upraveno: