Při formování horniny (součást širšího tématu viz Technologie) viditelně megalitičtí stavitelé používali několik technologií jako např. řezání, změkčení (zplastičnění) horniny, vrtání, hlazení, leštění (nebo spíše glasifikaci – vytvoření sklovité vrstvy). Byly tyto technologie používány izolovaně? Podle našeho portálu GP mohly být zapojeny souběžně, jen s různou mírou intenzity každé jedné z nich, v několika fázích formování horniny až do finální podoby stavební struktury.
Vyloučíme však z úvah jednu technologii prosazovanou některými badateli, pro kterou se až dosud nenašel hodnověrný důkaz – odlévání z geopolymeru (jakési betonové směsi). Přinejmenším nikoliv vytvořené takovým způsobem, jaký si dnes dovedeme představit.
Zásadní uvažovaná technologie „změkčení“ horniny je podle názoru portálu GP ještě doprovázená dalším zcela podstatným jevem, který okomentujeme později.
Existence takových technologií se může zdáti být z oblasti sci-fi, ale kdo je ochoten zapnout racionální uvažování, musí konstatovat naprosto stejný fantazijní charakter současného fyzikálního poznání v rámci přijímaného paradigmatu (ad paradigma viz Inkvizice „VĚDY“). Současná fyzika (viz úvahy v tématu Fyzika megalitických civilizací) stojí na pouhých matematických abstrakcích, které zdaleka nevystihují podstatu našeho Vesmíru a Universa a často nemají odraz ve skutečné realitě.
Řezání
1. Peruánské Ollantaytambo snímané v režimu makro opravdu fascinuje. Řezy, které nás zajímají jsou na více místech, pokaždé v jiném seskupení bez jasného praktického určení, jakoby někdo testoval sady nástrojů snad nožového typu. Řezal do horniny vzniklé krystalizací andezitové taveniny. Sopečné sklo je smícháno s chlority, sericity a křemeny.
Na stěně brány Chrámu v Karnaku byly provedeny tenké vertikální paralelní řezy jakýmsi nožem, žula jakoby se v tom okamžiku měkce rozestoupila.
Limyra v noci. Jen tehdy lze uvidět to, co zanechaly nástroje stavitelů na stěnách stavebních bloků. Stopy po řezání nebo i po souběžném hlazení povrchu?
Na peruánském andezitu se nalézají také megalitické „výčnělky“ („knobs“). Jak píšeme dále, pro portál GP je to stopa technologie změkčení horniny.
Dále stojí za pozornost v 2. části analýzy sada vyřezaných štěrbin do povrchu skály, které jsou nyní částečně vyplněny vykrystalizovanou horninou bílé barvy. Naznačuje to nepředstavitelně dávnou dobu od vzniku těchto umělých štěrbin s ostrými hranami?
2. Ollantaytambo, Peru – další řezy nástroji jiného původu také v andezitové hornině, která má nízkou pórovitost, velmi silné vazby mezi krystaly a odolnost vůči štěpení a řezání. V pokusu zanechat na ní škrábanec uspěla nejlépe naostřená nástrojová ocel.
Technologie jiného původu tavily křemen. Jiné změkčovaly zřejmě horninu.
Změkčení – zplastičnění
Znovu za portál GP vyjadřujeme skepsi k odlévání bloků z nějaké geopolymerní směsi. Jeho zastánci už nedomýšlejí kolik horniny by se stejně muselo vytěžit, rozemlít na prach, převézt, míchat, odlévat do forem (jednu unikátně pro každý blok, neboť neexistují dva stejné), jak je instalovat do staveb, jak a proč vlastně dosahovat absolutně rovných styčných ploch a ostrých hran, …. . Podle portálu GP jen proto, že nejsou ochotni připustit fyziku jiného původu, než známe my.
Nový artefakt vystavený v Ermitáži je jednoduchým a přesvědčivým důkazem možnosti změkčit horninu. Na desce horniny z čediče – bazaltu (tvrdosti 6-7) jsou klínopisné znaky, nikoliv vysekané ani vyřezané, ale jakoby vtlačené hůlkou do měkké hliněné tabulky.
GRESAR sice uvádí přesvědčivé argumenty proti „plastelínové“ a samozřejmě „betonové“ verzi stavby polygonálního zdiva. Kolečka rozumu až začnou prokluzovat, ale my se nechceme smířit se závěrem nepředstavitelnosti technologie. Jak z toho ven, jaké možné řešení vidí, uvede portál GP po krátké přestávce.
Výčnělky („knobs“) na blocích horniny vždy potvrzují umělý původ struktur. Portál GP je však zastáncem názoru, který považuje výčnělky za technologický artefakt spojený se změkčováním horniny a možností jejího snadného transportu. Hornina proto byla předpokládaně uvedena do stavu mimo působení gravitace a do plastické konzistence. Neumíme určit, který z těchto stavů byl primární nebo zda byly na sebe vázány. Jedině tato kombinace ale může vysvětlit, jak dosáhnout stavu horniny pro snadnou opracovatelnost a současně zamezit zdeformování tvaru bloků jejich vlastní hmotností. A samozřejmě poté je bylo možné transportovat kamkoliv, snadno a rychle.
Odstranění nepotřebné horniny – lžícové vydlabování – sdrápání
Stopy lžícového či naběračkového odebírání z horninových bloků se objevují po celé planetě.
„Egyptské stopy po naběračkách v lomu v Asuánu jsou záhadou pro vědce po celé generace – až do chvíle, kdy je analyzovala AI a odhalila něco, co nikdo nečekal. Když AI prozkoumala tyto tajemné vzory vytesané do starověké žuly, odhalila důkazy o přesném inženýrství, které by nemělo existovat. Stopy po naběračkách nejsou náhodné. Vykazují známky použití mechanických nástrojů, tepelného zpracování a systematických průmyslových metod.“
Sdrápaný blok v Aténách.
Sdrápaný blok v Anatolii na vrcholu hory.
Také viz Koncepce jiného původu – Antika.
Mírně znatelné sdrápnutí uvnitř kamenného segmentu hydraulického potrubí polygonálního akvaduktu z předpokládaně dávné epochy Titánů.
Publikováno 8. 8. 2025, upraveno: