Vstupní část je důležitá především pro čtenáře, kteří v zásadě chápou funkčnost fyzikálního popisu našeho vesmíru a považují ho za postačující pro náš život. Proto nevidí důvod pro jeho zpochybňování a usmívají se nad hypotézami přisuzující našemu Universu rozšířené vlastnosti, umožňující uskutečnit něco principiálně se vymykající většinovému narativu.
Úvodní jednoduchý kvíz není testem znalostí, ale ukázkou výsledného pochopení naší reality po absolvování vzdělání jakéhokoliv stupně.
Nejdříve si definujme dva fyzikální fenomény: vlnění a elektromagnetické záření.
Vlněním se přenáší energie, základní rozdělení je na vlnění příčné (v pevných látkách), podélné (v plynech) a specifické stojaté a samozřejmě jejich kombinace.
Elektromagnetické záření se šíří vlněním příčným postupným (na rozdíl od zvuku, který se šíří ve vzduchu vlněním postupným podélným). Jen malou část spektra záření jsme schopni vnímat jako viditelné světlo. Obecně se liší vlnovou délkou od nejkratší u gama záření po dlouhou u záření infračerveného.
Otázka se týká šíření a přenosu tepla.
Teplo se šíří třemi způsoby: vedením a prouděním v látkách – tedy přenosem pomocí prostředí (vedením třeba v kovu, prouděním v kapalině, vzduchu) a posledním – sáláním. Bude-li vážení čtenáři toto šíření tepla sáláním fungovat také ve vesmíru – vakuu, zcela prázdným prostorem? Budete zde např. od rozžhavené kovové desky pociťovat teplo?
Odpovězte si prosím vážení poctivě, připravte si zdůvodnění a třeba vztyčte prst pro odpověď Ne (nebude) na levé ruce, a pro Ano (bude) na pravé ruce.
Odpovědi
Ne: Přenos tepla sáláním nefunguje, protože zde není žádné prostředí pro přenos – to není poučeným pohledem správná odpověď. Protože sálání je přenos zářením – infračerveným vlněním a to funguje i ve vakuu.
Ano: Přenos tepla funguje, protože elektromagnetické záření – zde tzv. infračervené vlnění se šíří i vakuem (tedy vesmírem) – je poučeným pohledem správná odpověď.
Ale, hlodá zde jeden červík pochybnosti, skrytý i v první odpovědi – JAK. Vždyť šíření energie vlněním je možné podle jakékoliv racionální úvahy jen v nějakém nosném prostředí ….!
Všechny druhy vlnění, které jsme si na začátku vyjmenovali potřebují pro své šíření nějakou matérii. A my se přesto chceme tvářit, že se šíří vakuem, prázdným prostorem, kde vůbec nic nemá být? To nám vůbec nepomáhá ve vysvětlení fyzikálních jevů.
Zřejmě proto se nikdo ze zakladatelů nové fyziky neodvážil označit tzv. Éter za zcela neexistující.
Komu ze čtenářů se ještě ve tváři nezračí naprostá zmatenost? O Éteru jsme se ve škole neučili.
Moderní fyzika nutné prostředí – tj. Podstatu, Substanci či dříve Éter odstranila z matematických abstrakcí před 100 lety jako nepotřebný. Nikoliv, nepopřela ho, ale tváří se, že se bez něj zcela obejde.
Éter však přesto utajeně existuje. Současný narativ je tak absurdní, že zmíní-li dnes ve vědecké debatě kdokoliv Éter, hrozí mu od ostatních „vědců“ ostrakizace a výsměch a od vědeckých institucí i ukončení jeho vědecké kariéry.
Jenže fenomén gravitace bez Éteru nedává žádný fyzikální smysl a její podstatu se tak nedaří objasnit dodnes! Stejně tak dodnes nikdo neumí objasnit co je to obecně energie a elektřina a magnetismus.
Síla, kterou fyzika vymazala: Ampèrův zapomenutý zákon
Nové experimenty s gravitací, zdá se, nejsou v souladu s newtonovským gravitačním zrychlením.
Podle našeho portálu GP by to mohl mít na svědomí i jiný efekt, třeba vznik magnetického pole během experimentu, ale to autor experimentu určitě ví také.
Magnetismus, dielektricita a jediná „síla“
Opusťme abstrakci Elektrického proudu.
A Teorie elektromagnetického pole je neúplná.
Text k videu o síle přímo mezi elektrickými proudy:
„Všichni jsme se učili, že pohybující se náboje vytvářejí magnetická pole.
Ale před 200 lety André-Marie Ampère objevil něco hlubšího: přímý zákon síly mezi proudy – zákon, který vysvětloval jak přitažlivost, tak odpudivost, aniž by vůbec zmiňoval pole.
James Clerk Maxwell to nazval „jedním z nejbrilantnějších úspěchů vědy“.
A přesto bylo během několika desetiletí zapomenuto – nahrazeno obrazem založeným na polích Faradaye, Grassmanna, Neumanna, Lorentze a nakonec i Maxwellovými vlastními rovnicemi.
Co tedy Ampère ve svých experimentech přesně zjistil?
Proč se k němu fyzika otočila zády?
A co by to znamenalo, kdyby měl pravdu on – a později i jeho obhájci jako Wilhelm Weber, André Assis a Peter & Neal Graneau?„
Poznámka k experimentu s gravitací z diskuze pod videem:
„Tato konverzace se dotýká přesně těch otázek, které si musíme klást častěji. Myšlenka, že gravitace se může lišit v závislosti na složení materiálu – a ne pouze na hmotnosti – je odvážným a velmi potřebným přeformulováním. Jako někdo, kdo pracuje na alternativním modelu (F.A.R.T. – Field-Activated Resonance Theory), mě velmi povzbuzuje, že jsou tyto předpoklady zpochybňovány.
Pokud gravitace skutečně vzniká z hlubších interakcí pole, možná hraje počet částic, struktura nebo dokonce frekvenční rezonance větší roli, než se dosud předpokládalo. To otevírá dveře k novému výkladu gravitačních „konstant“ jako hodnot závislých na kontextu – spojených se strukturou samotného prostoru.
Velké díky Skyovi a Rupertovi za to, že měli odvahu zabývat se touto otázkou. Některé revoluce nezačínají s velkým třeskem, ale s novým definováním konstant.“
Poznámka z diskuze k Tajemství Aetherického pole pod videem:
„Základní myšlenkou v tomto videu je, že vše fyzické a energetické je projevem jednoho základního éterového pole a že magnetismus a „dielektricita“ jsou pouze dvěma souvisejícími aspekty toho, jak se tento éter organizuje v toroidní geometrii.“
….
„Říká, že jedinou skutečnou silou ve vesmíru je magnetismus; dielektricita (dielektrické pole) není silou, ale setrvačnou stránkou konjugovaného páru.
Magnet je „bodový zdroj“, který vytváří kvalitativní polarizaci éteru, a viditelné pole je strukturou této polarizace, nikoli částicemi opouštějícími magnet.
Magnetismus je „dielektrické pole“ ve stejném smyslu, jako je led „chladným polem vody“: Magnetismus je dielektrický, není od něj oddělený. Všechna pole jsou „modality poruchy éteru“: různé způsoby, jakými je éter narušen. Magnetismus je odstředivý a expanzivní (strana síly/proudu), zatímco dielektricita je dostředivá a setrvačná (strana napětí/proti prostoru).
Pole kolem magnetu není emisí:
Permanentní magnet tam zůstává neomezeně dlouho, aniž by se „vybil“, takže nemůže vyzařovat energii jako baterie.
Magnet je „bodový zdroj“, který vytváří kvalitativní polarizaci éteru, a viditelné pole je strukturou této polarizace, nikoli částicemi opouštějícími magnet.“
Éter se objevuje v mytologii Antické civilizace, a to samo o sobě mu pro megalitické badatele přisuzuje zásadní důležitost.
Po mnoha výzkumech a experimentech byla moderní fyzika nucena zavést (a dále zavádět) nové hypotetické jevy:
Izolované inerciální referenční systémy, temnou hmotu, temnou energii, (elektro)magnetismus a různá pole cestující bez jakéhokoliv nosiče, kvantová pole, Higgsovo pole a boson, kvarky, fotony, gluony, leptony, bosony, fluktuaci vakua. Nekonečné množství prostorů a rozměrů existujících pouze v abstrakci matematiky a jejích rovnic.
A nakonec dospěla k tomu, že ve vesmíru neexistuje nic takového, jako prázdný prostor – vakuum a těmito uvedenými jevy ho zaplnila (místo Éteru). Je to však dostatečný popis a vysvětlení struktury Vesmíru, nebo při svém principu neurčitosti se to jeví pouhou iracionální magií, jak to vidí portál GP?
Takže, jestli někomu něco není jasné, potom vítejte v našem (nepoznatelném?) Universu s jeho netušenými možnostmi, které při určité hloubce poznání nabídne k využití. Podle přesvědčení portálu GP by to mohly dosvědčit Megalitické civilizace neboli DVC.
Zatím však i po 100 letech moderní fyziky sotva plujeme po povrchu jevů.
Více také viz Inkvizice „VĚDY“.
Stav hypotéz z makro a mikro světa
Na základě současného stavu Kvantové teorie si zakladatel portálu GP vtipně dovolí popsat elektron takto:
- je to něco, nevíme co
- je to někde, nevíme kde
- je to někdy, nevíme kdy
Nejasné neurčitosti a mystická magie kvantové teorie
Zakladatel portálu GP vytrpěl shlédnutí jednoho z posledních populárních popisů Kvantové teorie. Myslí si, že s ní není vše špatně, ale celkově je to velký zmatek. A proto ocenil zklidňující účinek jednoho z komentářů: „Vše lze vyjádřit jednodušeji: částice a obecně partikularita čehokoli jako taková neexistuje. Existuje pouze celé médium, pole, éter – libovolný název. A aspekty či vlastnosti tohoto celku, které mylně považujeme za partikularitu. Nejenže neexistují atomy, ale neexistují ani samostatné cihly, z nichž je postaven dům, protože dům je jedním z projevů celku. Člověk našel spletenec jedné nitě a spekulativně v něm rozlišoval kruhy, trojúhelníky, vlnovky tvořené touto nití. Ale to všechno nejsou částečky nití, to všechno je jedna a tatáž nit! A toto klubko je samozřejmě celý vesmír.“
„Sto let po vzniku kvantové mechaniky se fyzici stále dohadují o tom, co tato teorie vlastně popisuje. Představuje vlnová funkce něco reálného, nebo jen naše znalosti? Proč se v přírodních zákonech vůbec objevuje „měření“?
Sean Carroll odhaluje, jak kvantová mechanika vyřešila jednu sadu problémů, ale zároveň vytvořila sadu problémů hlubších.“
„Od Démokrita po Einsteina jsme předpokládali, že svět je tvořen malými stavebními kameny hmoty. Čím více jsme je však hledali, tím více mizely. Naše nejlepší teorie nyní navrhuje, že svět lze lépe popsat pomocí „polí“, která nemají známé vlastnosti fyzických částic, věcí nebo částic. Fyzici však stále hovoří o částicích, i když se zdá, že málokdo se shoduje na jejich povaze. Někteří říkají, že „přibližně existují“, jiní tvrdí, že neexistují vůbec. Ještě podivnější jsou „kvazičástice“, jevy, které můžeme považovat za částice a které nám umožňují řešit rovnice, ale o kterých víme, že nejsou v zásadě skutečné.
Vzdáme se myšlenky, že svět je tvořen částicemi a místo toho přijmeme svět tvořený pouze poli a vztahy? Opustíme navíc myšlenku, že na základní úrovni existuje cokoli? Nebo jsou věci a částice nezbytné k tomu, abychom mohli vůbec mít životaschopný popis světa?“
Kvantová teorie získala obrovskou popularitu (bohužel) až módnost. Kdo nekvantuje, jakoby nebyl. Nemělo by se však do ní vnášet to, co v ní v žádném případě není. Ano, mluvíme o efektu pozorovatele, který je obvykle vysvětlován zcela mylně.
Kolaps vlnové funkce ověřeně nepotřebuje žádného pozorovatele.
Dvouštěrbinový experiment vypadá o dost jinak, než takřka všichni popularizátořii vědy vysvětlují a tím principiálně zkreslují podstatu jevů.
Zdá se,, že světlo není ani jen vlnou, ale ani jen částicí (fotonem) a velmi podobně elektron není jen částicí, ale také (ani jen) vlnou!
Poprvé informovanému posluchači se tak objasňuje, že realita se neřídí dohodnutými modely.
Italský fyzik Marco Biagini ukazuje na úspěšnost kvantové teorie, její nenahraditelnost v rozvoji elektronických technologií posledních desítek let.
V kolapsu vlnové funkce však podle něj nemůže hrát roli pozorovatel, který je vnitřní součástí systému. To považuje za zneplatnění základního předpokladu rovnic kvantové fyziky. Iniciátor kolapsu musí být podle něho vně tohoto systému (Stvořitel, Inteligentní designér, Architecton).
Teorie relativity je založena na chybné filozofické úvaze
Čas považuje portál GP za sekundární odvozenou veličinu a nikoliv samostatný rozměr a proto v rámci této úvahy vidí Teorii relativity jako zajímavou matematickou abstrakci, která však nemá obraz v realitě.
Filosofická úvaha na níž je uvedená Teorie relativity vystavěna je principiálně chybná. Definici času můžeme zpřesnit jako míru „změny v prostoru“. Beze změn nemá tedy čas jako pouhá míra žádný smysl. Čas samotný neexistuje.
Vybudování teorie na idealistické, avšak ve skutečnosti neexistující veličině zavedlo fyziku na 150 let do slepé uličky,
Kanál „Dialect“ přistupuje na pojetí času jako veličiny, ale ukazuje se, že její absolutní hodnota samozřejmě neexistuje ani v podobě dráhy světelného paprsku a jakékoliv odvozování v rámci teorie relativity pak nutně nedává žádný smysl.
Autor kanálu konstatuje: „Myšlenka vesmíru jako fyzické „věci“ – obrovského stroje nebo místa plného objektů – je již dávno pryč. Zůstal nám pouze systém vztahů. Vrstvená síť interakcí, korelací a výsledků. Žádné objekty, pouze struktury. Žádná časová osa, pouze tok informací. Žádné definitivní stavy, pouze pravděpodobnosti, které se hroutí do okamžiků.
To nás vede k podivné, ale nezbytné otázce:
Pokud je vesmír jen strukturou – jen syntaxí – kde je pak smysl?
Protože to je to, co jsme se celou dobu snažili najít, že? Nejen vzorce. Nejen formule. Ale něco, co je za tím. Něco v tom. Poselství. Příčina. Důvod, proč je vše tak, jak je. Něco, na co bychom mohli ukázat a říct:: „Tady – o tom to celé je.“„
„Více než sto let se moderní kosmologie opírá o známý rámec – expandující prostor, neměnné konstanty a vesmír, který vznikl v horkém a hustém stavu.
Pro mnohé se však tento obraz začíná jevit jako stále méně uvěřitelný.
Toto video zkoumá alternativní způsob uvažování – ne tím, že by popíralo stávající fyzikální teorie, ale tím, že se vzdaluje od předpokladů, které tiše formují náš způsob jejich interpretace.“
Pokud má někdo stále ještě problém vymanit se ze současného zacykleného narativu přemýšlení o času, možná mu pomůže jakési poodstoupení záměrně do jiné nesouvisející roviny. Uvědomit si skutečný význam času odpovědí na otázku. Je čas příčinou změn nebo je čas příčinou vůbec jakékoliv změny?
Podle této revoluční teorie může čas být jen abstrakcí, kterou vyvozujeme ze změny věcí a není jím možné cokoliv měřit.
Entropie neroste, naopak se zvyšuje uspořádanost vesmíru a pak tedy neplatí 2. zákon termodynamiky?
Nositel Nobelovy ceny, který (kromě jiného) tvrdí, že kvantová teorie je „zcela mylná“.
„V této epizodě hovořím s nositelem Nobelovy ceny Gerardem ‚t Hooftem, teoretickým fyzikem známým svou prací v oblasti elektro slabé interakce a radikálními názory na kvantovou mechaniku. Pro něj je vesmír kosmickým pinballovým automatem. Každá koule se pohybuje po pevně dané dráze. Žádná náhodnost. Žádné tajemství. Kvantovou mechaniku jsme vynalezli jen proto, abychom se vyrovnali s naší nevědomostí. V jeho představě neexistují reálná čísla. Žádné vlnové funkce. Žádná superpozice. Jen diskrétní stavy, které se jeden po druhém posouvají vpřed tím vším, co vidíme.“
Simulace
Uvažovat o Universu nepředpojatě z pozice naší „částicově hmotné“ úrovně je velmi obtížné. Zatím také nebudeme zvažovat model čisté „Simulace“. Přesto i kdybychom byli její součástí (vysvětlovalo by to mnohé), nakonec i ona má své zákony a pravidla, které je žádoucí odhalit a naučit se je využívat ve prospěch naší existence uvnitř ní.
DMT Laser experiment je procesem svobodného bádání.
„Dan vysvětluje, jak během zážitku s DMT mohl skutečně vidět kód reality – pomocí laseru odhalil vzorce, které jsou pouhým okem neviditelné. V tomto videu zkoumáme, jak mohou změněné stavy odhalit skryté vrstvy existence.“
„Toto video sleduje Dannyho, jak představuje svůj experiment s DMT laserem několika dalším lidem. Někteří z nich vidí tvary, ale ptají se, co to vlastně vidí. Danny se podělí o své myšlenky a zkušenosti se simulací, ve které žijeme, a o svou techniku, jak nahlédnout za hranice našeho světa.„
„V přímém přenosu z Augmentation Lab Summit v MIT Media Lab hovořím s Andresem Gomezem-Emilssonem z Qualia Research Institute o modelování vědomí a jeho ztvárnění. Takové vysvětlení psychedelických vizuálních vjemů a zážitků jste ještě neviděli. Oddělujeme kvalitu od smyslových vjemů a mapujeme „geometrii“ zážitku prostřednictvím barev – synestezie, čistých odstínů, zbytkových obrazů a otázky „je tvoje modrá moje modrá?“
AETHER
Spojité Universum.
Tento model momentálně zastává portál GP. Tohle by mohl být jeden z modelů, blízkých našemu fyzikálnímu vnímání, ale možná je realita zakódována v naprosto jiných rovinách uvažování (2D holografická např., – to rozvedeme na jiném místě)..
Universum je tou samotnou Substancí, Podstatou, Éterem. V Universu „zaznělo slovo“ ( Informace) a touto Substancí se rozeběhlo vlnění. Vlny zrodily tok energie v souřadnicích (prostoru) a šířily se rychlostí jež dala vzniknout dalšímu parametru – času jako popisu (měřítka) pohybu (změny).
Naše těla a vědomí, veškerý Vesmír – jsou součástí Podstaty (či Éteru) a jenom její (jeho) formou
Interference vln a cirkulace energie v prstencových (toroidních) smyčkách (polích) všech možných rozměrů následně způsobily koncentraci Podstaty (Éteru) do několika agregací – méně či více stlačených forem.
Agregace inaktivního Éteru existuje za teploty absolutní nuly.
Agregace lehce stlačeného Éteru vytváří hmotnou plazmu a plyny, a posléze kapaliny.
Éter v extrémně stlačené agregaci vytváří strukturu pevné hmoty.
A Vědomí (uchovávání a předávání informací)? Je nejspíše vlastností Substance (Éteru) a snad se nachází v podobných agregacích od rozptýlené formy až po vysoce koncentrovanou, jako součást živých entit.
Jedna z verzí pojetí popisuje Vědomí jako další skupenství hmoty (ne nutně, to je jenom setrvačnost myšlení). Tedy mohli bychom říci jako součást agregací Éteru anebo jak už bylo řečeno přímo jeho základní vlastností. A aktivně by ji mohla využívat taková struktura, která je díky své organizovanosti schopná s tímto Vědomím se inteligentně vzájemně propojovat a k jejímuž vzniku nakonec samo Vědomí přispívá.
Jediná stabilní forma, která uzavírá proudění éteru a udržuje jeho energii a rychlost je toroidní vír. Rozměru od mikro po makro.
Bez Éteru je to těžké, něco někde pořád chybí
Éter nebyl popřený, ale byl označen jako údajně nepotřebný.
„15. prosince 2025 byl přední vědec z MIT zabývající se plazmou a jadernou fúzí chladnokrevně zavražděn ve svém domě. Proč?! Co se snaží skrýt o plazmě – čtvrtém vysoce energetickém stavu hmoty? Dana Kippel a já diskutujeme o plazmě a pravdě o tom, jak daleko přesahuje to, co uznává konvenční věda.“
Hledá se fyzikální model, ve kterém by tvar pyramid dával praktický význam a využití
Zde předložený nový model vesmíru „Fyziky elementárních událostí“ je předpokládán spojitý, iniciovaný nikoliv částicemi, ale elementárními událostmi.
Fyzika modelu používá dvourozměrnou komutativní algebru nad reálnými čísly s dvojnými (ne komplexními) čísly, kde i2 = +1.
Ve čtyřrozměrné geometrii časoprostoru předpokládají autoři existenci hyperbolických polí nám neznámého druhu s přenosem elementárních událostí miliardkrát rychleji než světlo.
Fyzikální model má jiné představy (možná ale nejsou principiálně v rozporu) než uvedené výše na portálu GP, včetně Pavlovova pojetí času. Zda jdou autoři pod zastřešujícím vedením Dmitrije Pavlova po správné cestě se ukáže, dosáhnou-li prakticky realizovatelných výsledků. Čtyřdimenzionální geometrie, kde se objevují pyramidální struktury, vypadá velmi slibně. Bohužel tímto směrem se až na velmi úzký okruh badatelů nikdo ze světové vědecké obce neubírá.
Fyzika elementárních událostí // Dmitrij Pavlov
Klíč k pochopení tajemství pyramid a nejstarší historie – geometrie Pavlova a Skljarova.
Pyramidy jsou nejspíše megalitickým komplexem astrofyzikálních zařízení, sestrojených podle principů geometrie Universa.
Technologie založené na megalitické fyzice byly nejspíše používané také při formování hornin: Formování horniny.
Stránka publikována 10. 5. 2025. Upravena 13. 2. 2026.