Portál o dávných megalitických civilizacích a jejich pokročilých technologiích. Portal about ancient megalithic civilizations and their advanced technologies. The rational hypotheses about the history of planet Earth.
Jedním z nejprogresivnějších badatelů zkoumajících racionální minulost naší planety a současného lidstva je vzděláním filolog Maksim Gaubec. Náš portál považuje jeho zjištění za jeden ze základních pilířů vytvářené syntézy poznání našeho Universa.
Přepisujeme ve volném překladu krátký komentář Maksima Gaubece ke stupni poznání, k jakému momentálně dospěl. A s kterýmžto se víceméně náš portál GP může ztotožnit. Se zvýšeným důrazem našeho portálu na nevytváření si iluzí o dokonalosti minulého, zapomenutého a dnes v rozvalinách spočívajícího světa (dokud o něm nebudeme vědět více, zda-li někdy), o neznámých inteligentních bytostech – nositelích civilizace a o tehdy žijících verzích dnešního lidstva.
Díváme se na fragmenty jiného, dávno ztraceného, zapomenutého a znovu nalezeného, rozvinutého prastarého světa. Usilovně přepisovaného iracionálně předpojatou fikcí institucionálních historiků.
Světa hojnosti. Světa bez hradeb. Světa, kde jsou ohromné zdroje věnovány na okrášlení kamennou krajkou …. .
Je pravděpodobně lehkomyslné, aniž bychom znali celý obraz, idealizovat nebo upadnout do utopismu. Ale Platón ve svém převyprávění, již pro něj dávné legendy, popsal Atlantidu přesně jako Utopii, krásný sen o Zlatém věku.
Někteří naivní lidé hledají bod na mapě. Pro mně, protože jsem byl na bezpočtu míst, je zřejmé, že Atlantida NENÍ město a NENÍ kontinent, Atlantida je vše.
Vše co vidíte v Zapomenutých rozvalinách (Zabytyje ruiny).
Veškerá díla megalitických civilizací jsou všechno jiné než sériové produkty. Od tisícitunových bloků staveb po drobné rostlinné ornamenty fasád stavebních konstrukcí. Někde uprostřed stojí 3D sochařské portréty, basreliéfy personifikovaných bytostí. Naše humanoidní civilizace naproti tomu, zvláště s pomocí relativně pokročilé technologie, pořádá doslova orgie sériovosti ve všech druzích produktů, včetně uměleckých děl, kde na jeden originál pak připadají myriády sériových reprodukcí. Přestože megalitické struktury můžeme zařadit typově (a jejich pravý smysl neznáme včetně Antických chrámů, divadel, amfiteátrů, ….), každý jeden kus je naprosto originální. Příklady? Bloky polygonálního zdiva, sochy s individuálními rysy obličejů a v podstatě vše, včetně výše uvedeného. Možná tento rys megalitických civilizací čeká na objevitele, který k němu přiřadí nějaký matematický princip (náš portál napadají fraktály?) související se skutečnou podstatou „našeho“ (jsme tu jen chvíli, a na chvíli …. ?!) Universa.
Na planetě Zemi neexistují sériově shodné megalitické struktury. A v žádné megalitické struktuře nejsou sériově stejné stavební bloky. Konkrétně tento „chrám“ byl pravděpodobně stejně jako Osirion postaven v civilizační epoše VI. geografického pólu a patří ke třem nejstarším dosud odkrytým stavbám na území Egypta.
Svah hory pokrytý množstvím vyhloubených řadových hrobek jako sériových řadových domků? Nikoliv. Každá „hrobka“ má neskutečně unikátní dekor vstupního portálu a jiné vnitřní, ačkoliv jednoduché uspořádání. Ostatně skutečným účelem těchto naprosto megaliticky precizních komor ve skalním masivu si nemůžeme být jisti.
Ajajaj, přece jen sériová produkce v podání slavných H bloků? Brien Foerster je však záludně proměřil. Rozměrově je každý zcela jiný. A ještě něco Brien odhalil.
Každému pozorovateli přírodních jevů je jasné, že je nelze definovat použitím celých čísel a navíc nejsou statické, neustále se dynamicky pozměňují v čase. Pro další úvahy budeme potřebovat komplexní čísla, pro představu Minkowského čtyřrozměrný prostor, načež badatelé z LAI (Laboratoř Alternativní Historie) definují zcela novou geometrii čtyřrozměrného času a hypotetické „hyperborické“ pole, kde existuje rychlost pravděpodobně jiná než světelná (a to vyšší). To vše potřebujeme k pochopení tvarů pyramid, jejich úhlů a jejich technologické funkce.
Jedna z nejzvláštnějších megalitických lokalit – Puma Punku v Bolívii je adresátem mnoha hypotéz. Kdo byl stavitelem, kdy vznikla, jaký byl účel stavby a jakým způsobem byla vytvořena. Protože jsou stavební dílce natolik zvláštní a některé natolik masivní a nikde v okolí nelze nalézt zdrojový lom použité horniny, vznikla rozšířená hypotéza výroby dílců jakýmsi odléváním či lisováním geopolymerního betonu.
Nyní je však zdokumentován dřívější nález jednoho z evidentně totožných dílců na vrcholu pětikilometrové sopky vzdálené vzdušnou čarou 55 km. Tím se opět vracíme ke klasické hypotéze postupu stavby. Na místě lomu jsou z horniny vyříznuty bloky, možná už zde s přesností desetin milimetru, tak jak budou zapadat do kompletní stavební struktury. Poté budou přepraveny na určené stanoviště, tam sestaveny a na kompletní hotové stavbě bude jedním nebo několika průchody megalitického zařízení do slícovaných bloků vyhloubena často bohatě dekorovaná lícová fasáda.
O tom co proces stavby takovým způsoben předpokládal uvažujeme v tématu Technologie.
„Průzkum neznámého megalitu s překvapivými stopami zpracování v andezitovém lomu na bloky Tiwanaku a Puma Punku na vrcholu sopky Cerro Capia u jezera Titicaca. Techniky zpracování kamene starověkých civilizací. Teorie geopolymerního betonu se nepotvrdila.“
Lokalita Puma Punku s několika málo zbytky z původně velmi rozsáhlého megalitického komplexu z výšky.
„Unikátní mezi starověkými megalitickými lokalitami, dvojice Tiahuanaco a Puma Punku, která se nacházejí vysoko na bolivijském Altiplanu, představují trvalou záhadu pro dějiny lidských civilizací. Skutečné stáří těchto ruin bylo vždy kontroverzním tématem a muž zodpovědný za 50 let zdejších primárních vykopávek a výzkumů, profesor Arthur Posnansky, použil multidisciplinární přístup k závěru, že vznikly před více než 10 000 lety. Není překvapením, že toto datum je mainstreamovou archeologií odmítáno – ale jak moc je toto odmítnutí platné? A jaké důkazy stojí za tímto tvrzením?“
„Toto video, které vznikalo několik let, zkoumá tvrzení o stáří těchto záhadných lokalit a snaží se zjistit, zda Tiahuanaco bylo, jak to nazval Posnansky, „kolébkou amerického člověka“.“
Jdeme po stopách „3D extraktoru“ na různých lokalitách planety Země.
Hledáme shodné prvky, které vycházejí z jedné technologie. Na pravé straně typický vzor dekoru Antiků. Na levé straně možná vzor používaný v lokalitě Nagů?
Postupujme stejně jako institucionální historická věda. Nevíme na co se díváme a kým a čím to bylo vytvořeno, ale pokud to kategorizujeme, jako bychom si objekt osvojili a zařadili do našeho chápání světa. Neznáme podobu a princip fungování technologie, ale výsledný efekt vidíme v mnoha provedeních.
Zatím námi blíže neurčený 3D extraktor hmoty – s technologií pravděpodobně využívající hluboké fyzikální zákony – používaly megalitické civilizace na lícové straně stavebních bloků na vytvarování ornamentů a basreliéfů. V lokálním provedení antickém, indickém, kambodžském. A také pro hloubení členitých chrámových komplexů v monolitickém masivu horniny.
Hmota jednoznačně nebyla odstraňována v přímé dráze, ale i zpoza horní vrstvy bloku materiálu. Současná civilizace používá 3D tisk, který je založen na vrstvení materiálu na sebe. Hypotetický 3D extraktor naopak odebíral hmotu horniny – a to navíc po nepřímé dráze. Přemisťoval své ohnisko odstranění hmoty do strany a do hloubky bez narušení materiálu blíže povrchu. Kromě výsledných tvarů nezanechal po sobě žádnou stopu nástroje. A hlavně neudělal nikdy a nikde žádnou chybu, která by znehodnotila dekorovaný objekt.
Antické Středomoří – země kamenných krajek
Zůstatkové „propojky“ či můstky v Antickém ornamentu vyhloubeném do bloku mramoru jsou vedlejším příznakem technologického procesu výroby.
Umocnění dojmu provzdušnění a odlehčení masivních bloků dosáhli Antičtí tvůrci vytvořením rostlinného ornamentu pomocí odvrtaných otvorů vedle sebe a poté hlubokým odstraněním hmoty horniny zpoza takto vzniklých kamenných krajek.
Indie – země soustružených sloupů, basreliéfů
Je dobré si uvědomit, že pro efekt vystupujícího 3D ornamentu musel být z celého sloupu v indickém chrámu odebrán objem hmoty a jakákoliv chyba by znehodnotila celý sloup.
Duté miniaturní lebky uvnitř indického chrámu zdobící korunu sochy boha. Komentovat to lze jedině ve smyslu zmíněné technologie.
Kambodža – země pyramid, soustružených balustrád, basreliéfů a Nagů
Principiálně stejná technologie byla podle našeho portálu použitá na výrobu antického i kambodžského 3D ornamentu. I když jiným způsobem a v jiném ztvárnění. A objevují se podobné „propojky“ mezi prvky ornamentu.
Nádherný basreliéf (údajně z 11. století) nacházející se v kambodžském muzeu komentuje Taťána velmi zajímavě: „Klenotnicky přesné zpracování lístečků a prasátek a tančícího boha možná svědčí o tom, že výrobní nástroj a vyškolení lidé zůstali, zatímco bohové odletěli.„
Nelze nalézt jedinou stopu na kambodžském basreliéfu, kterou by zanechal nějaký nástroj, a i ta nejdrobnější část ornamentu je dokonale hladká.
Sochy jsou zhotoveny povědomou technologií 3D extraktoru hmoty. Sedmihlaví Nagové, nebudou jen vymyšleným mýtem. Zdejší abeceda ozdobných hadovitých písmených tvarů se nazývá Deva Ra Nagi. Dévi jsou bohové (versus Asúri – démoni) (analog Olympané versus Titáni), Ra je řeč a Nagi je jazyk božských hadů, ušlechtilých, předávající znalosti a vzdělávajících mladé lidstvo.
Jeden můstek vedle druhého spojující prvky v basreliéfu. V turisticky nepřístupné části komplexu Angkoru je naštěstí zatím vše nedotčeno restaurováním do historicky iracionálně předpojaté podoby. Ohledně basreliéfu lze nyní jasně konstatovat technický důvod vyskytujících se můstků, které by byly evidentně v následující fázi odstraněny. V tomto smyslu je tedy basreliéf z nějakého důvodu finálně nedokončený.
Indické chrámy hloubené v monoblokovém horninovém masivu
200 tis. tun odstraněné vysoce tvrdé bazaltové horniny. Neuvěřitelně sofistikovaným způsobem. Proč to udělali? Protože mohli a nebylo to pro ně zase až tak obtížné. Kailasa Temple, Ellora v Indii.
Lokalita a určení: Borové lesy u Marmaris. Historický region Kárie.
Význam staveb: Opěrné zdi umělých plošin.
Průzkum: Maksim Gaubec a Anton.
Část 1
Část 2
Část 3
Náš komentář portálu GP Vazba bloků – polygonální by snad mohla nasvědčovat „novější“ 🙂 výstavbě. Na druhou stranu eroze vápence místy přeměněného v mramor je opravdu dosti značná. Můžeme však zde předpokládat, že stěny nebyly překryty spadem hlíny, alespoň ne příliš dlouho. Na rozdíl od antických komplexů vykopávaných od 19. století, což u nich přispělo ke konzervaci výborného stavu. Pracovní odhad stáří podle vzhledu značně archaických stěn, dle nás, by se mohl pohybovat ve vyšších desítkách tisíc let nebo i více?
Rozvinutá civilizace předpokládá vyspělou společnost disponující pokročilými technologiemi
Vyspělost a technologická pokročilost – tyto pojmy se často slučují dohromady. Jsou to sice dvě strany jedné mince, ale nezávisí bezprostředně jedna na druhé. Hodnota celé mince roste s kvalitou obou stran.
Co myslíme vyspělostí společnosti? Poskytnutí každému členu společnosti maximálního prostoru pro osobní rozvoj i pro přispívání pro jiné – pro tvůrčí činnost, rozšiřování poznání a výzkum, vzdělání sebe a druhých, výchovu nové generace, péči o potřebné. Je nutné snažit se o dosažení vysoké morální úrovně.
Nové pokročilé technologie jsou rozhodně přínosem ve vysoce vyspělé společnosti. Avšak v té málo vyspělé bohužel spíše naopak snižují její úroveň. Dochází k jejich primárnímu zneužívání pro zisk malých vlivových skupin jedinců v neprospěch většiny společnosti.
V jak vyspělé společnosti nyní žijeme? V našem případě stále ve společnosti velmi nízké úrovně. A s dalším vývojem relativně pokročilých technologií její úroveň nadále klesá a někde doslova padá.
Dědictví zmizelé megalitické civilizace a jejích technologií – „Mystika“, „Spiritualita“, „Duchovní vjemy“
Tato hypotéza nemá za cíl napadat či rozporovat existující ideologie, náboženství a filozofie. Sleduje jen jiný, co nejméně předpojatý pohled na pravděpodobně identický fenomén, který se po celou historii šesti tisíc let samostatných lidských civilizací vzpírá systematickému popisu.
V tématu Vědomí Universa jsem před dvěma lety zmínil hypotetickou, možná jen částečnou souvislost jevů mystických, spirituálních, duchovních – s dávnou vysoce pokročilou megalitickou technologií. Uvažujme. Jsou zmíněné jevy zařaditelné do nějakého jasného, pravidelného, systémového uspořádání? Odehrávají se v očekávaném čase? Projevují se vždy obvyklým způsobem? A nebo jsou často náhodné, problematicky opakovatelné a zjevně dostupné jen pro někoho?
Je myslitelné, že megalitické civilizace provozovali vysoce pokročilou technologii, určenou pro uchování informací, jejich sdílení a pro komunikaci mezi bytostmi – živými organismy – v podstatě biologickými stroji. Organismy nejspíše mohou disponovat vysílači a přijímači informací na biologické bázi – viz. Vědomí Universa. Centrála nebo i více center zpracování informací, mohou být umístěna i mimo planetu.
V jakém stavu by dnes byla takováto, stále automaticky fungující, vysoce pokročilá technologie? Po uplynutí možná osmi tisíc let bez servisní údržby? Bez pravidelného přizpůsobování systému neustále se pozměňujícímu biologickému uživateli?
Systém také mohl být nastaven do režimu, který nám nyní neumožňuje řádné propojení s technologií, ale spíše náhodný vstup a její nejasné použití.
Co o sobě jako člověku – druhu primáta Homo – víme a co je skryto
Velké množství jedinců našeho druhu se z nějakého důvodu domnívá, že bytí živých organismů je ohraničeno námi pozorovatelnou fyziologií, mechanismy a procesy biologického stroje, tvořícího jejich tělo. Ten důvod je nejspíš jen přijímané paradigma. Dle mého názoru nesprávné.
Co víme o fyzikální podstatě světa, jehož jsme součástí? Podrobně to bude rozebráno v připravovaném tématu Fyzika megalitických civilizací. Zde jen připomenu známou skutečnost, k níž dospěla současná mainstreamová věda. Nám známá „baryonová hmota“ našich těl a okolního vesmíru je zastoupena pouze 4,8 %, a i ta je námi pozorovatelná jen ze dvou třetin. Pětkrát více má být hypotetické „Temné hmoty“ – 23 %. A nejvíce obsahu vesmíru – 73 % má tvořit hypotetická „Temná energie“.
EvD: „Lidský druh si dodnes myslí, že jsme jedineční, že jsme ve vesmíru něco jedinečného. Musíme se poučit. Musíme se stát pokornými. Nejsme nic jedinečného. Obecně řečeno, na této planetě jsou dva druhy lidí. Jedním z nich jsou pobožní lidé. Je jedno, o jaký druh náboženství jde. Druhým typem jsou vědečtí lidé. Pobožní lidé věří, že nás stvořil Bůh a že nás stvořil k obrazu svému. Vědečtí lidé tvrdí, že za tím vším je evoluce. Ale v obou případech jsme vrcholem stvoření. Když se podíváte na náboženské odpovědi, Bůh nás stvořil jako své vrcholné dílo. Nebo podle vědy jsme vrcholem evoluce. V obou případech se považujeme za ty nejlepší a nejvýše postavené. Musíme z toho piedestalu sestoupit. Nejsme nejlepší. Ve vesmíru jsme nicotní. Existují tisíce a tisíce inteligentních forem života a my se s nimi musíme naučit komunikovat, spojit se s nimi a pochopit, že vesmír je nekonečný, že se v něm musíme rozprostřít, že musíme vyvinout nové technologie a sestrojit nové vesmírné lodě pro komunikaci ve vesmíru. To všechno je součástí obrovské hry, která trvá už miliony let a jíž jsme součástí.“
Lež jako přirozenost našeho současného druhu? Člověk rádoby rozumný, ale především prolhaný (Mentiri)
Pod tlakem existenciálního přežití v málo vyspělé společnosti se primáti našeho druhu dopouštějí mnoha lží. Jak vůči druhým tak vůči sobě samému. Především sociopaté považují lhaní za pragmatické a racionální chování. Od nich ho přejímá jejich okolí jako normu. Malé lži jsou překrývány většími a tak nyní žijeme bohužel z vylhané minulosti, v prolhané přítomnosti a naše budoucnost postavená na lžích dospěje ke katastrofě …. .
„Pythagoras kdysi pronesl velmi pronikavá slova: „Lidstvo ohrožují tři pohromy: materialismus vědců, nevědomost kněží a nedostatek kázně v demokracii.“. Jak vidíte, antický vědec prakticky předpověděl naši současnou realitu. Tři slepé uličky – tři pohromy … Věda se stala velmi pokřiveným měřítkem postoje k Pravdě a Morálce. A v moderní civilizaci zavládla moc intelektuální lži.„
Kde je náš původ, který nás determinuje a v důsledku vede k „nepoučitelnosti lidstva“?
Jsme relativně inteligentní druh primáta posledního a nikoliv nutně nejdokonalejšího typu. Jsme, zdá se, produktem nepřirozené evoluce, kdy náš druh byl uměle modifikován k určitým účelům pokročilou technologií civilizace megalitických „bohů“.
Prvním člověkem se možná stal druh primáta, u nějž hypotetická modifikace převedla jeho pohyb ze čtyř končetin na dvě – Homo Erectus. Důvod pro takovou změnu pohybu, která se – snad s výjimkou specifických klokanů – u jiných savců již nezopakovala, musel být doslova revoluční. A pokud by byla tato změna spojena navíc se ztrátou srsti (je někdo schopen určit kdy k ní došlo?), učinila by nechráněná kůže přežití ve volné přírodě prakticky nemožným. To nasvědčuje spíše umístění pozměněného druhu primáta alespoň z počátku do moderovaného prostředí, kde byl chráněn před ohrožením dravci a klimatickými vlivy …. .
Nejnovější archeologický výzkum zřejmě objevil stopy promyšlené činnosti hominidů datované do doby před 2 miliony let. V Rumunsku. Byl už v této velmi dávné době Homo Erectus rozšířen na více lokalitách planety?
Badatel Lucas z Brazílie v tomto pokračování vysvětluje referenční rámec svého výzkumu v oblasti mytologií: Především křesťanské bible a sumerských zápisů, které jí předcházely. Pro lidstvo byli tisíce let ztracené a zapomenuté a až v 19. století se opět objevily jako součást historie „naší“ planety.
Billy Carson kromě jiného nově překládá sumerské tabulky a upřesňuje smysl jejich textů a výklad mýtů. Tohle je jeho teze o přetvoření hominida v člověka. Týká se to však až člověka našeho anatomicky moderního typu nebo snad některé starší verze primáta? Podle našeho portálu mohla první modifikace primátů probíhat už v dávné minulosti řádu milionů let.
Co nejspíše bylo pro megalitické „bohy“ žádoucí pro ovládání lidského druhu, a je stále zneužíváno proti nám
sugestibilita, manipulovatelnost a kolektivní ovladatelnost
nekritické podřizování se nezpochybnitelné autoritě (bohu, vládci, vůdci), byť jeho požadavky mohou být v příkrém rozporu s doposud uznávanými zvyklostmi, poznatky, logikou, pravidly i praxí nebo vyznávaným morálním pojetím
strach z trestu jak za osobní odpor vůči požadavkům autority, tak za kolektivní vinu zapříčiněnou jinak uvažujícími jedinci a z toho plynoucí automatické potlačování odchylek od většinově přijatého narativu
bažení po odměně a neohraničeném vlastnictví, touha po moci ovládat druhé
nutkání k činnosti (může být však přínosem)
Nežádoucí projevy našeho druhu, které ani modifikace pravděpodobně neodstranila
Poruchy chování zaviněné nestabilitou modifikace druhu. Stvořitelé je nejspíše pravidelně zmírňovali (v rámci konání pravidelných kolektivních mystérií?). Avšak lidmi řízená společnost s tím má nyní zřetelně závažný problém.
emoční agrese a zabijácký instinkt predátora – chování plynoucí z přetrvávající zvířecí podstaty člověka (primáta)
sociopatie (daná odlišnou fyziologickou a mentální podstatou určitého procenta populace?)
Co naši stvořitelé možná neočekávali – a možná obdivovali to, čím sami nedisponovali
zvídavost a tvořivost
schopnost konstruktivní synergické spolupráce mnoha jedinců různých nadání a dovedností
schopnost empatie
oddanost idejím (může být však obousečná), přátelům i za cenu svého života
Postupně se propracováváme souvislostmi. Hledání poznání je neuvěřitelné dobrodružství. Budeme doplňovat a rozpracujeme témata. Od globálních po drobná.
I. Fyzika megalitických civilizací Má naše Universum korpuskulární charakter? Nezdá se, že by něco v tomto smyslu mělo v megalitických konstrukcích své zobrazení. Spíše nacházíme téma vlnění, frekvencí a rezonancí. Namísto relativity a kvant začneme jinak. Na počátku byl singulární bod obsahující informaci a energii. Po iniciaci se z nich začíná formovat hmota a vznikne pojem prostoru a času. Jakou fyzikální představu o bezrozměrném bodu vše obsahujícím však máme? Žádnou a přesto z tohoto současná mainstreamová hypotéza vychází. Takže znova, vše může být zcela jinak.
II. Kataklyzmata na povrchu planety s periodicitou střední, krátkou nebo častou? Tisíce let nebo jen pár set (doslova)?
III. Velká čínská zeď – měla dopravní (nepředstavitelné) nebo ochranné určení? Kam směřovala frontální a týlová strana? Na původních (?) částech zdi je není to jednoznačné. Doba vzniku je neznámá, náš nezávislý portál GP tipuje dobu před 10-20 tisíci lety. P. S.: Po prostudování pramenů od mnoha badatelů je však zřejmá značná nejasnost původu zdi, která sestávala dříve z mnoha často i paralelně vedoucích a nenavazujících částí propojených až poměrně nedávno do souvislé stavby. Řada odedávna probíhajících rekonstrukcí nevratně smazala a maže původní podobu struktur. Badatelský průzkum mimo vyhrazená turistická místa je velmi omezený. Čínská strana nerespektuje historii svého území, ale vytváří si takovou, která se jí vyhovuje.
IV. Omyly, fikce, podvody, spiknutí („Zasypaný“ Göbekli Tepe, „Cheopsova“ pyramida, „Tutanchamonova“ hrobka, „objevení“ Tróji a zlatého „trojského pokladu“. A protože lež je překrývána ještě větší lží, jsou počátky naší civilizace fikcí, úspěchy moderní civilizace taktéž a ta se nakonec hroutí v křečích bizáru. Poslední dějství bohužel začalo v době narození zakladatele portálu GP „Orbitálními“ lety s posádkou NASA a „Lunárním spiknutím“ …. .
Lokalita: pobřeží jihozápadní Anatolie, hory Kárie (Marmaris).
Přístupnost: nejlépe od pobřeží z paluby pronajaté jachty od jachetního klubu jednoho z účastníků výpravy – Antona. Výpravy kanálu Zapomenuté rozvaliny Maksima Gaubece,
„Nic nechápajíc člověk přelétá zrakem tyto megalitické stavební struktury a není ani schopen zformulovat otázky.„
První část výstupu na nepřístupnou horu s megalitickou plošinou. Náš portál obzvláště zaujal uměle zformovaný skalní podklad seříznutý do roviny jedním hladkým řezem.
Na vrcholu seříznuté skalní stěny je nad propastí vybudována dvouplášťová polygonální zeď o celkové tloušťce dva metry. Obhlídka pokračuje.
Dvoučlenná výprava překračuje vnější obvodovou zeď a proniká do vnitřního prostoru náhorní plošiny, kde nachází další polygonální zdi a zřejmě rozvaliny nějaké stavby nezjistitelného určení.
Po obvodu vrcholu hory je z kamenných bloků vytvořena rovná plošina. Stěny z polygonálnich bloků nejsou hradbami, ale opěrnými zdmi nad svahem a nejsou v nich žádné průchody. Na strmý vrchol hory nevede žádná cesta a ani k hoře samotné neexistuje žádný přístup. Místo: Marmaris, Anatolia.
