Rozvinutá civilizace předpokládá vyspělou společnost disponující pokročilými technologiemi
Vyspělost a technologická pokročilost – tyto pojmy se často slučují dohromady. Jsou to sice dvě strany jedné mince, ale nezávisí bezprostředně jedna na druhé. Hodnota celé mince roste s kvalitou obou stran.
Co myslíme vyspělostí společnosti? Poskytnutí každému členu společnosti maximálního prostoru pro osobní rozvoj i pro přispívání pro jiné – pro tvůrčí činnost, rozšiřování poznání a výzkum, vzdělání sebe a druhých, výchovu nové generace, péči o potřebné. Je nutné snažit se o dosažení vysoké morální úrovně.
Nové pokročilé technologie jsou rozhodně přínosem ve vysoce vyspělé společnosti. Avšak v té málo vyspělé bohužel spíše naopak snižují její úroveň. Dochází k jejich primárnímu zneužívání pro zisk malých vlivových skupin jedinců v neprospěch většiny společnosti.
V jak vyspělé společnosti nyní žijeme? V našem případě stále ve společnosti velmi nízké úrovně. A s dalším vývojem relativně pokročilých technologií její úroveň nadále klesá a někde doslova padá.
Dědictví zmizelé megalitické civilizace a jejích technologií – „Mystika“, „Spiritualita“, „Duchovní vjemy“
Tato hypotéza nemá za cíl napadat či rozporovat existující ideologie, náboženství a filozofie. Sleduje jen jiný, co nejméně předpojatý pohled na pravděpodobně identický fenomén, který se po celou historii šesti tisíc let samostatných lidských civilizací vzpírá systematickému popisu.
V tématu Vědomí Universa jsem před dvěma lety zmínil hypotetickou, možná jen částečnou souvislost jevů mystických, spirituálních, duchovních – s dávnou vysoce pokročilou megalitickou technologií.
Uvažujme. Jsou zmíněné jevy zařaditelné do nějakého jasného, pravidelného, systémového uspořádání? Odehrávají se v očekávaném čase? Projevují se vždy obvyklým způsobem? A nebo jsou často náhodné, problematicky opakovatelné a zjevně dostupné jen pro někoho?
Je myslitelné, že megalitické civilizace provozovali vysoce pokročilou technologii, určenou pro uchování informací, jejich sdílení a pro komunikaci mezi bytostmi – živými organismy – v podstatě biologickými stroji.
Organismy nejspíše mohou disponovat vysílači a přijímači informací na biologické bázi – viz. Vědomí Universa.
Centrála nebo i více center zpracování informací, mohou být umístěna i mimo planetu.
V jakém stavu by dnes byla takováto, stále automaticky fungující, vysoce pokročilá technologie? Po uplynutí možná osmi tisíc let bez servisní údržby? Bez pravidelného přizpůsobování systému neustále se pozměňujícímu biologickému uživateli?
Systém také mohl být nastaven do režimu, který nám nyní neumožňuje řádné propojení s technologií, ale spíše náhodný vstup a její nejasné použití.
Co o sobě jako člověku – druhu primáta Homo – víme a co je skryto
Velké množství jedinců našeho druhu se z nějakého důvodu domnívá, že bytí živých organismů je ohraničeno námi pozorovatelnou fyziologií, mechanismy a procesy biologického stroje, tvořícího jejich tělo. Ten důvod je nejspíš jen přijímané paradigma. Dle mého názoru nesprávné.
Co víme o fyzikální podstatě světa, jehož jsme součástí? Podrobně to bude rozebráno v připravovaném tématu Fyzika megalitických civilizací. Zde jen připomenu známou skutečnost, k níž dospěla současná mainstreamová věda. Nám známá „baryonová hmota“ našich těl a okolního vesmíru je zastoupena pouze 4,8 %, a i ta je námi pozorovatelná jen ze dvou třetin. Pětkrát více má být hypotetické „Temné hmoty“ – 23 %. A nejvíce obsahu vesmíru – 73 % má tvořit hypotetická „Temná energie“.
EvD: „Lidský druh si dodnes myslí, že jsme jedineční, že jsme ve vesmíru něco jedinečného.
Musíme se poučit. Musíme se stát pokornými. Nejsme nic jedinečného.
Obecně řečeno, na této planetě jsou dva druhy lidí.
Jedním z nich jsou pobožní lidé. Je jedno, o jaký druh náboženství jde.
Druhým typem jsou vědečtí lidé.
Pobožní lidé věří, že nás stvořil Bůh a že nás stvořil k obrazu svému.
Vědečtí lidé tvrdí, že za tím vším je evoluce.
Ale v obou případech jsme vrcholem stvoření.
Když se podíváte na náboženské odpovědi, Bůh nás stvořil jako své vrcholné dílo.
Nebo podle vědy jsme vrcholem evoluce.
V obou případech se považujeme za ty nejlepší a nejvýše postavené.
Musíme z toho piedestalu sestoupit. Nejsme nejlepší.
Ve vesmíru jsme nicotní. Existují tisíce a tisíce inteligentních forem života a my se s nimi musíme naučit komunikovat, spojit se s nimi a pochopit, že vesmír je nekonečný, že se v něm musíme rozprostřít, že musíme vyvinout nové technologie a sestrojit nové vesmírné lodě pro komunikaci ve vesmíru.
To všechno je součástí obrovské hry, která trvá už miliony let a jíž jsme součástí.“
Lež jako přirozenost našeho současného druhu? Člověk rádoby rozumný, ale především prolhaný (Mentiri)
Pod tlakem existenciálního přežití v málo vyspělé společnosti se primáti našeho druhu dopouštějí mnoha lží. Jak vůči druhým tak vůči sobě samému. Především sociopaté považují lhaní za pragmatické a racionální chování. Od nich ho přejímá jejich okolí jako normu. Malé lži jsou překrývány většími a tak nyní žijeme bohužel z vylhané minulosti, v prolhané přítomnosti a naše budoucnost postavená na lžích dospěje ke katastrofě …. .
„Pythagoras kdysi pronesl velmi pronikavá slova: „Lidstvo ohrožují tři pohromy: materialismus vědců, nevědomost kněží a nedostatek kázně v demokracii.“. Jak vidíte, antický vědec prakticky předpověděl naši současnou realitu. Tři slepé uličky – tři pohromy … Věda se stala velmi pokřiveným měřítkem postoje k Pravdě a Morálce. A v moderní civilizaci zavládla moc intelektuální lži.„
Kde je náš původ, který nás determinuje a v důsledku vede k „nepoučitelnosti lidstva“?
Jsme relativně inteligentní druh primáta posledního a nikoliv nutně nejdokonalejšího typu. Jsme, zdá se, produktem nepřirozené evoluce, kdy náš druh byl uměle modifikován k určitým účelům pokročilou technologií civilizace megalitických „bohů“.
Prvním člověkem se možná stal druh primáta, u nějž hypotetická modifikace převedla jeho pohyb ze čtyř končetin na dvě – Homo Erectus. Důvod pro takovou změnu pohybu, která se – snad s výjimkou specifických klokanů – u jiných savců již nezopakovala, musel být doslova revoluční. A pokud by byla tato změna spojena navíc se ztrátou srsti (je někdo schopen určit kdy k ní došlo?), učinila by nechráněná kůže přežití ve volné přírodě prakticky nemožným. To nasvědčuje spíše umístění pozměněného druhu primáta alespoň z počátku do moderovaného prostředí, kde byl chráněn před ohrožením dravci a klimatickými vlivy …. .
Nejnovější archeologický výzkum zřejmě objevil stopy promyšlené činnosti hominidů datované do doby před 2 miliony let. V Rumunsku. Byl už v této velmi dávné době Homo Erectus rozšířen na více lokalitách planety?
Badatel Lucas z Brazílie v tomto pokračování vysvětluje referenční rámec svého výzkumu v oblasti mytologií: Především křesťanské bible a sumerských zápisů, které jí předcházely. Pro lidstvo byli tisíce let ztracené a zapomenuté a až v 19. století se opět objevily jako součást historie „naší“ planety.
Billy Carson kromě jiného nově překládá sumerské tabulky a upřesňuje smysl jejich textů a výklad mýtů. Tohle je jeho teze o přetvoření hominida v člověka. Týká se to však až člověka našeho anatomicky moderního typu nebo snad některé starší verze primáta? Podle našeho portálu mohla první modifikace primátů probíhat už v dávné minulosti řádu milionů let.
Co nejspíše bylo pro megalitické „bohy“ žádoucí pro ovládání lidského druhu, a je stále zneužíváno proti nám
- sugestibilita, manipulovatelnost a kolektivní ovladatelnost
- nekritické podřizování se nezpochybnitelné autoritě (bohu, vládci, vůdci), byť jeho požadavky mohou být v příkrém rozporu s doposud uznávanými zvyklostmi, poznatky, logikou, pravidly i praxí nebo vyznávaným morálním pojetím
- strach z trestu jak za osobní odpor vůči požadavkům autority, tak za kolektivní vinu zapříčiněnou jinak uvažujícími jedinci a z toho plynoucí automatické potlačování odchylek od většinově přijatého narativu
- bažení po odměně a neohraničeném vlastnictví, touha po moci ovládat druhé
- nutkání k činnosti (může být však přínosem)
Nežádoucí projevy našeho druhu, které ani modifikace pravděpodobně neodstranila
Poruchy chování zaviněné nestabilitou modifikace druhu. Stvořitelé je nejspíše pravidelně zmírňovali (v rámci konání pravidelných kolektivních mystérií?). Avšak lidmi řízená společnost s tím má nyní zřetelně závažný problém.
- emoční agrese a zabijácký instinkt predátora – chování plynoucí z přetrvávající zvířecí podstaty člověka (primáta)
- sociopatie (daná odlišnou fyziologickou a mentální podstatou určitého procenta populace?)
Co naši stvořitelé možná neočekávali – a možná obdivovali to, čím sami nedisponovali
- zvídavost a tvořivost
- schopnost konstruktivní synergické spolupráce mnoha jedinců různých nadání a dovedností
- schopnost empatie
- oddanost idejím (může být však obousečná), přátelům i za cenu svého života
Aktualizováno 6. 2. 2025.